Jaromír Pečírka
Pravoslav a Jindřiška Radovi

1959 | Nakladatelství československých výtvarných umělců

Průřez výtvarnou činností obou umělců, kteří svým dílem průbojně zasáhli do vývoje umělecké keramiky u nás. Reprodukovaná díla z let 1954-1958 ukazují na široký okruh jejich tvůrčích zájmů od předmětů každodennípotřebyažkoriginálně stylizované dekorativní keramice. Průřez výtvarnou činností obou umělců, kteří svým dílem průbojně zasáhli do vývoje umělecké keramiky u nás. Reprodukovaná díla z let 1954-1958 ukazují na široký okruh jejich tvůrčích zájmů od předmětů… každodennípotřebyažkoriginálně stylizované dekorativní keramice.

Stav

Dobrý

zašlá obálka, včetně přílohy

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá obálka, včetně přílohy
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	11 s., 24 s. čb. foto. +
Jazyk:	česky
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Současné profily. Nová řada
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 9. 2026 15:17
Číslo položky:	1927823

O autorovi

Jaromír Pečírka

Pocházel z lékařské rodiny. Jeho děd, lékař a gymnasiální profesor Josef Pečírka byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Jaromír Pečírka byl synem lékaře a docenta Univerzity Karlovy MUDr. Ferdinanda Pečírky a Emilie rozené Dufkové, dcery ředitele továrny Kolben – Daněk. Jeho otec se kromě lékařské praxe aktivně věnoval kultuře a byl mj. zakládajícím členem Českého spolku pro komorní hudbu v Praze a dlouholetým členem družstva Národního a Vinohradského divadla. Jeho strýc Jaromír Pečírka st. byl lékař se širokými vědeckými zájmy, alpinista, armádní generál a sběratel umění. Jaromír Pečírka roku 1910 maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze. Po otci zdědil lásku k hudbě a sám byl výborným klavíristou. V mládí byl literárně činný a psal povídky a básně . V letech 1910-1913 a 1914-1916 studoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze dějiny umění a klasickou archeologii . V letech 1913-1914 a 1917-1918 studoval u Maxe Dvořáka na vídeňské univerzitě a byl jedním z jeho posledních žáků. Rigorózní práci Studie k dějinám románské skulptury v Čechách a na Moravě obhájil roku 1916 na Filozofické fakultě v Praze. Za války pracoval jako asistent v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a v Centrální komisi pro ochranu památek ve Vídni , poté do roku 1920 jako koncipista Ministerstva školství a národní osvěty. Od roku 1919 do roku 1938 byl výtvarným kritikem Prager Presse. Od roku 1920 byl profesorem dějin umění na Uměleckoprůmyslové škole v Praze , roku 1937 se habilitoval pro obor všeobecných dějin umění na Univerzitě Karlově. Po válce byl profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze . V letech 1948-1949 byl zároveň zástupcem Antonína Matějčka v Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a do roku 1951 zde přednášel. V letech 1963-1964 působil na FF UK jako externí pedagog. Byl kurátorem SVU Mánes, členem Archeologické komise při České akademii věd a umění, Kruhu pro pěstování dějin umění, v letech 1934-1942 členem kuratoria Moderní galerie, členem Společnosti Bedřicha Smetany. Od roku 1935 spolupracoval na Ottově slovníku naučném nové doby. Psal odborné statě do časopisů Umění, Výtvarná práce a Volné směry a články do časopisů a novin Kultura, Květy, Lidová demokracie, Prager Presse, Prager Rundschau, Svět v obrazech a Tvar. Zemřel 22. srpna 1966 v Praze, ve věku 75 let.

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…