Knihy
Biografie, memoáry a korespondence
Julius Zeyer
Přátelství básníka a malířky

Julius Zeyer: Přátelství básníka a malířky

Julius Zeyer, Zdenka Braunerová
Přátelství básníka a malířky : vzájemná korespondence Julia Zeyera a Zdenky Braunerové

1941 | Nakladatelství Vyšehrad

Stav

Mírně opotřebená

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	249 , 5 nečíslovaných listů obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. České letopisy, České letopisy : knižnice pamětí, kronik a korespondencí
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 7. 2024 13:40
Číslo položky:	914686

O autorech

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora

Zdenka Braunerová

Zdenka či Zdeňka Braunerová, pokřtěna jako Zdislava Rosalia Augusta , byla česká malířka konce 19. a první třetiny 20. století, známá také jako autorka grafických úprav publikací, autorka statí o soudobých umělcích a organizátorka uměleckého života. Byla patronkou několika českých umělců jako byl Antonín Chittussi, Vilém Mrštík, Julius Zeyer, Miloš Marten, Joža Uprka, František Bílek nebo Jan Zrzavý. Narodila se do zámožné pražské rodiny jako poslední ze čtyř dětí. Jejím otcem byl advokát a poslanec říšské rady JUDr. František August Brauner, pocházející z mlynářského rodu usazeného v Litomyšli. Matka Augusta Anna Karolina, rozená Neumann , byla dcerou pražského guberniálního úředníka Karla Augusta Neumanna . Pocházela ze starého šlechtického rodu a sama byla amatérskou malířkou. Zdenka zálibu v malování projevovala od ranného věku, kdy trávila dlouhé hodiny v dětském pokoji kreslením a malováním. Bratři Vladimír právník a Bohuslav chemik, byli úspěšní ve své profesi, sestra Anna se provdala do rodiny Bourges v Paříži. Dědeček byl vědec, který se zabýval chemií a národním hospodářstvím. Zdenka velmi milovala matku. Kavárna Union, kde se setkávali čeští literáti a výtvarníci, se nacházela na nároží Nových alejí a Perštýna v nájemních prostorách domu Braunerovy rodiny. Zde se Zdenka seznamovala s osobnostmi, jako byli Josef Václav Sládek, rodina Palackých, František Ladislav Rieger a jeho dcera Marie nebo Vojta Náprstek a jeho žena Josefa. Stala se také členkou Amerického klubu dam, který organizovala Josefa Náprstková. Její mimořádný talent byl brzy rodiči rozpoznán, a proto Zdence umožnili soukromé studium u Amalie Mánesové. U ní rozvíjela své dovednosti a také Amálie v ní viděla talent, který je třeba rozvíjet. Zdenka malování věnovala většinu volného času, což vedlo ke zhoršení jejího prospěchu ve škole. Pokračovala ve studiu malířství na Vyšší dívčí škole, kde by...

Více od autora