Antonín Trýb, Jaroslav Horáček
Praktická dermatologie

1958 | Státní zdravotnické nakladatelství

6., přepracované vydání.
Všeobecná část učebnice pojednává o skladbě zdravé kůže, o příznacích, etiopatogenezi a klinické diagnostice kožních nemocí a o léčebných prostředcích, speciální část podává obrazy kožních nemocí ajejichtopografickýpřehled.Závěrem se zabývá kožními nemocemi z povolání. 6., přepracované vydání.
Všeobecná část učebnice pojednává o skladbě zdravé kůže, o příznacích, etiopatogenezi a klinické diagnostice kožních nemocí a o léčebných prostředcích, speciální část podáv…á obrazy kožních nemocí ajejichtopografickýpřehled.Závěrem se zabývá kožními nemocemi z povolání.

Stav

Dobrý

desky s flíčky, v textu zvýrazněno, v textu podtrháno tužkou, vpisky tužkou

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, desky s flíčky, v textu zvýrazněno, v textu podtrháno tužkou, vpisky tužkou
Vazba:	pevná
Počet stran:	470
Jazyk:	česky
Vydání:	6. přeprac. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 2. 2025 12:18
Číslo položky:	1144232

O autorech

Antonín Trýb

Antonín Trýb , byl český lékař, básník a spisovatel. V roce 1903 vystudoval gymnázium v Příbrami, roku 1909 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a roku 1912 se habilitoval pro dermatovenerologii. Od roku 1923 byl řádným profesorem dermatovenerologie. V Brně založil Dermatovenerologickou kliniku Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a v letech 1921–1956 byl jejím přednostou. Na fakultě je po něm dnes pojmenován Klub Antonína Trýba. Zabýval se pohlavními nemocemi, je průkopníkem histopatologie kůže u nás. Byl asistentem v Histologickém ústavu Univerzity Karlovy v Praze, působil na Kožní klinice České lékařské fakulty v Praze pod vedením profesora Vítězslava Janovského, během 1. světové války vedl vojenskou nemocnici pro veneriky v Pardubicích, v letech 1919–1920 pracoval na Sibiři při misi Československých legií mezi Vladivostokem a Tomskem, poblíž Vladivostoku také řídil nemocnici pro veneriky. V letech 1927–1928 a 1952–1953 byl děkanem Lékařské fakulty MU. Původně byl sociálním demokratem, po sloučení části sociálních demokratů s komunistickou stranou se stal členem KSČ. Byl vyznamenán Řádem 25. února a v roce 1954 obdržel Řád práce. Byl šéfredaktorem Lékařských listů, členem redakce České dermatologie a Encyklopedie praktického lékaře, psal do Lidových novin. Byl badatelem, básníkem a prozaikem.

Více od autora

Jaroslav Horáček

Jaroslav Horáček byl český operní pěvec a pedagog na Pražské konzervatoři. Narodil se v Děhylově do rodiny železničáře, a protože železničáři byli státními zaměstnanci, museli se podle potřeby dráhy různě přemisťovat. Když bydleli v Chronicích, začal jako malý za pomoci místního šumaře přehrávat zpaměti jednoduché písničky na housle. Po přestěhování zpátky do Děhylova se učil na housle u děhylovského poštmistra. V letech 1937 až 1941 studoval na gymnáziu v Hlučíně, odkud z kvarty přestoupil na obchodní akademii v Ostravě. Když v roce 1942 na tuto školu nastoupil, nacisté ji uzavřeli a musel jít pracovat. V lednu 1943 požádal o přijetí do ostravské opery jako tenor. Po zazpívaní písně Lásko bože lásko ho Jaroslav Vogel angažoval jako druhý bas; vypomáhal též v činohře a baletu a hrál na triangl v divadelním orchestru. Soukromě se vzdělával u barytonisty Eduarda Hrubeše, později Rudolfa Vaška, tenoristy Valentina Šindlera a Petara Burji. Při práci v divadle si si přivydělával jako horník na šachtě. V září 1945 přešel jako IV. bas do nově otevřeného divadla v Opavě, kde se prvně představil v roli Kecala při zahajovacím představení Smetanovy Prodané nevěsty. V roce 1950 opět hostoval v Ostravě, o rok později se vrátil do Ostravy do stálého angažmá. Dne 24. května 1952 se představil v pražském Národním divadle v roli v roli Kecala v Prodané nevěstě a od 1. září následujícího roku zde získal stálé angažmá. Zúčastnil se mezinárodní pěvecké soutěže v rámci Pražského jara 1954 a obsadil v ní třetí místo a získal titul laureáta. Od roku 1961 začal učit na Pražské konzervatoři. Vystupoval kromě českých divadlech i v zahraničí, a to v SSSR a NDR, Bulharsku, Finsku, Belgii, Rakousku, Řecku, Velké Británii a Španělsku. V cizině i režíroval, a to na malé scéně Piccola Scala milánské La Scaly, kde připravil v roce 1966 společně s italským dirigentem Ninem Sanzogem Mozartovou La clemenza di Tito, v letech 1972 až 1977 Sm...

Více od autora