Josef Petráň, Lydia Petráňová
Praha univerzitní

2018 | Nakladatelství Karolinum

Praha je centrem univerzitní vzdělanosti už bezmála sedm století. Psal se 7. duben roku 1348, kdy český král a budoucí římský císař Karel IV. založil ve svém sídelním městě první vysoké učení na sever od Alp a na východ od Rýna. Své výsadní postavení ve střední Evropě Karlova univerzita ztratila po vzniku univerzit v s…ousedních zemích a v Praze jí od druhé poloviny 16. století začala konkurovat – do jejich sloučení v roce 1654 – jezuitská akademie v Klementinu. Potřeba vzdělání v oborech technických a zemědělských vedla v roce 1718 ke vzniku inženýrské školy, pozdější polytechniky, posléze Českého vysokého učení technického.
Na samém konci 18. století byly v Praze položeny základy výtvarné akademie, později k ní přibyla Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Ostatní veřejné vysoké školy v Praze vznikly po druhé světové válce: AMU 1945, Česká zemědělská univerzita 1952, Vysoká škola chemicko-technologická 1952 a Vysoká škola ekonomická 1953. V roce 1993 jejich počet navýšila Policejní akademie. Průvodci po historii a místopisu pražských vysokých škol i komentátory akademického života, srostlého s kulturou a společenským děním v české metropoli, jsou Josef a Lydia Petráňovi. Praha je centrem univerzitní vzdělanosti už bezmála sedm století. Psal se 7. duben roku 1348, kdy český král a budoucí římský císař Karel IV. založil ve svém sídelním městě první vysoké učení na sever… od Alp a na východ od Rýna. Své výsadní postavení ve střední Evropě Karlova univerzita ztratila po vzniku univerzit v sousedních zemích a v Praze jí od druhé poloviny 16. století začala konkurovat – do jejich sloučení v roce 1654 – jezuitská akademie v Klementinu. Potřeba vzdělání v oborech technických a zemědělských vedla v roce 1718 ke vzniku inženýrské školy, pozdější polytechniky, posléze Českého vysokého učení technického.
Na samém konci 18. století byly v Praze položeny základy výtvarné akademie, později k ní přibyla Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Ostatní veřejné vysoké školy v Praze vznikly po druhé světové válce: AMU 1945, Česká zemědělská univerzita 1952, Vysoká škola chemicko-technologická 1952 a Vysoká škola ekonomická 1953. V roce 1993 jejich počet navýšila Policejní akademie. Průvodci po historii a místopisu pražských vysokých škol i komentátory akademického života, srostlého s kulturou a společenským děním v české metropoli, jsou Josef a Lydia Petráňovi.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)

Další varianty

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)	~~219 Kč~~ 199 Kč
	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)	199 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	215
Jazyk:	česky
ISBN10:	8024637855
ISBN:	9788024637853
Ilustrátor:	Oto Palán, Martin Micka
Edice:	Praha
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 5. 2026 11:36
Číslo položky:	1764042

O autorech

Josef Petráň

Josef Petráň byl český vysokoškolský učitel a historik, zaměřující se na 16.–18. století. Po absolvování Reálného gymnázia v Benešově vystudoval Filozofickou fakultu UK . V roce 1965 se zde habilitoval a byl jmenován docentem, profesorem se však mohl stát až v roce 1990. Působil na katedře československých dějin a vedle toho též v Ústavu dějin a Archivu Univerzity Karlovy, jejž v letech 1994–2005 vedl. V letech 1990–1994 byl prorektorem na Univerzitě Karlově a byl členem několika redakčních rad. Zaměřoval se především na české dějiny pozdního středověku a raného novověku a na dějiny Univerzity Karlovy. Významný byl jeho přínos regionálním dějinám, praktikovaný na případu rodného Podblanicka a chápaný coby nosná platforma pro národní dějiny viděné "zdola". S tím byl těsně spjat jeho zájem o dějiny zemědělství, českého lidu a hmotné kultury. Oceňována je i jeho role pedagoga, jehož semináři prošla řada dnes významných představitelů české historické obce. Vedle odborných publikací se podílel na sepsání několika učebnic. Dne 28. října 2008 jej prezident České republiky Václav Klaus vyznamenal Medailí Za zásluhy.

Více od autora

Lydia Petráňová

doc. PhDr. Lydia Petráňová, CSc., nar. roku 1941 v Kolíně. Doc. Petráňová ukončila v r. 1967 studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, FF UK v Praze, obor čeština dějepis; v roce 1969 získala titul PhDr., v roce 1991 kandidaturu historických věd, v roce 1998 se habilitovala na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v oboru české dějiny. Od roku 1985 pracuje v oddělení historické etnologie Etnologického ústavu AV ČR, v roce 1992 byla jmenována vedoucí tohoto oddělení. Od počátku devadesátých let přednáší na Univerzitě Karlově a Univerzitě J. E. Purkyně. L. Petráňová se orientuje na problematiku tzv. tradiční lidové kultury a na dějiny kultury obecně. Je spoluautorkou díla „Dějiny hmotné kultury I–II“ , autorkou řady studií a tří alternativních učebnic dějepisu. Odborný zájem o ikonografii a sémiotiku realizovala v monografii „Domovní znamení staré Prahy“ . Má významný redakční i autorský podíl na třísvazkovém encyklopedickém díle „Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska“ . Dlouhodobě se podílí na vydávání vědecké revue „Český lid“, ústředního časopisu pro etnologii a tradiční kulturu. Patří mezi nejvýznamnější odborníky v českém i evropském měřítku při výzkumu dějin hmotné kultury, dějin stravování a sociálně-historické problematiky zvyků a tradic venkovského lidu. Tyto znalosti promítla do několika knižních publikací a vynikajících učebnic, jimiž podstatně přispěla ke zvýšení úrovně výuky historie a etnologie na školách v České republice v postkomunistickém období. Mimořádné schopnosti společenské komunikace uplatnila rovněž při rozvíjení mezinárodních vztahů, zejména též styků mezi českými a francouzskými vědci. V letech 1993–2006 byla členkou Akademického sněmu AV ČR. Od roku 1997 do roku 2005 pracovala L. Petráňová v Akademické radě AV ČR, v letech 2001–2005 působila jako místopředsedkyně AV ČR odpovědná za koncepční a vědecko-organizační otázky sekce pro humanitní a spole...

Více od autora