Julius Fučík, Jaroslav Reznik, Gusta Fučíková, Jakov Lazarevič Reznik, Lída Plachá
Poslední boj Julia Fučíka

1955 | Nakladatelství Naše vojsko

První kapitolu knížky tvoří stať G. Fučíkové, zachycující Julia Fučíka a jeho činnost těsně před zatčením. Líčí setkání s ním na pražském gestapu a přináší svědectví o tom, jak psal svou nesmrtelnou "Reportáž psanou na oprátce". L. Plachá v druhé stati vzpomíná jako spolupracovnice J. Fučíka na jeho ilegální práci od z…áří 1940 a končí vzpomínkami na srpen 1943, kdy byla spolu s Fučíkem souzena v Berlíně. Stať J. Reznika líčí na základě zachovaných dokladů soudní přelíčení s J. Fučíkem, jeho statečný postoj i poslední chvíle před popravou. Následují poslední dopisy J. Fučíka z vězení a stať Z. Nováka o živém odkazu hrdiny. První kapitolu knížky tvoří stať G. Fučíkové, zachycující Julia Fučíka a jeho činnost těsně před zatčením. Líčí setkání s ním na pražském gestapu a přináší svědectví o tom, jak psal svou nesmrtelnou "…Reportáž psanou na oprátce". L. Plachá v druhé stati vzpomíná jako spolupracovnice J. Fučíka na jeho ilegální práci od září 1940 a končí vzpomínkami na srpen 1943, kdy byla spolu s Fučíkem souzena v Berlíně. Stať J. Reznika líčí na základě zachovaných dokladů soudní přelíčení s J. Fučíkem, jeho statečný postoj i poslední chvíle před popravou. Následují poslední dopisy J. Fučíka z vězení a stať Z. Nováka o živém odkazu hrdiny.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	68
Jazyk:	česky
Edice:	28. svazek ed. 28. svazek ed. Dokumenty
Vydání:	2. vyd., v Našem vojsku 1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 7. 2024 17:58
Číslo položky:	905195

O autorech

Julius Fučík

Julius Fučík byl český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel, popravený nacisty pro účast v protinacistickém odboji. Po roce 1948 se stal ikonou celé komunistické ideologie. Pocházel z dělnické rodiny na pražském předměstí Smíchově; byl pokřtěn 22. března jako Julius Jaroslav; jméno Julius obdržel po svém strýci, skladateli Juliu Fučíkovi. Rodina se roku 1913 přestěhovala do Plzně, protože jeho otec, povoláním soustružník a zároveň ochotnický divadelní pěvec, přijal angažmá v tamním Městském divadle. V plzeňském divadle již jako malý hoch sehrál desítky úspěšných dětských rolí. Roku 1919 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. Po maturitě začal externě studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1921 vstoupil do KSČ. V letech 1922 až 1924 žil ve Starých Strašnicích, v Bylanské ulici 39, kde má nyní menší kamennou pamětní desku. V této době také pracoval jako pomocník v kanceláři. V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v roce 1929 spoluzakládal Levou frontu. V období let 1928–1938 působil jako šéfredaktor Tvorby a od roku 1929 pracoval v Rudém právu, a jako takový působil mj. jako dopisovatel v Moskvě. Patřil ke skupině, která odmítala jakoukoliv kritiku SSSR, a soubor jeho reportáží ze Sovětského svazu – Země, kde zítra již znamená včera, je ukázkou mimořádně tendenčního referování o impériu, které procházelo stalinským terorem a jehož průmyslový rozvoj si vyžádal miliony obětí . Jeho dar spočíval podle publicisty Josefa Chuchmy v tom, že měl „smysl pro dramatičnost, pro dobře prodejné, emocionální sdělení. Podával sugestivní zprávy nejen o předmětu svého psaní, nýbrž i o sobě samém – a Reportáž psaná na oprátce je vyvrcholením této sebeprezentace.“ Svůj první, desetidenní politický trest za provolávání komunistických hesel si odpykal n...

Více od autora

Jaroslav Reznik

Narodil sa 6.4.1942 Pseudonym Branislav Ostrochovský, Štefan Križen Prekladá z jazykov Ruský jazyk, Český jazyk V Liskovej prežil detstvo aj mladosť, tu vychodil základnú osemročnú školu. Po maturite na ružomberskom gymnáziu študoval slovenčinu a ruštinu na Pedagogickom inštitúte v Martine a neskôr muzeológiu na Univerzite T.G.Masaryka v Brne. Od roku 1966 pracoval v Matici slovenskej v Martine. Pre svoje občianske postoje k udalostiam v roku 1968 musel z Matice odísť a 4 roky bol nezamestnaný. V roku 1975 odišiel do Bratislavy a stal sa pracovníkom Slovenskej literárnej agentúry. V januári 1990 bol zvolený za predsedu Spolku slovenských spisovateľov a od apríla 1993 bol riaditeľom Vydavateľstva Spolku slovenských spisovateľov. V rokoch 1997 – 1999 bol šéfredaktorom denníka Slovenská republika a od mája 2000 je redaktorom dvojtýždenníka Tele plus. Je ženatý, s manželkou Máriou, rodenou Ostrochovskou z Veľkého Rovného má tri deti, synov Jaroslava a Branislava a dcéru Máriu. Syn Jaroslav je ústredným riaditeľom Slovenského rozhlasu a syn Branislav je riaditeľom Odboru umenia na Ministerstve kultúry SR, dcéra Mária je stredoškolskou profesorkou slovenčiny, estetiky a hudobnej výchovy na Gymnáziu v Nitre. Má 2 vnučky a 2 vnukov. V Liskovej mu žije otcov brat, strýko Jozef Rezník a niekoľko bratrancov a sesterníc s rodinami. Vydal básnické zbierky Váhavosť /1966/, Prijímanie /1968/, S vodou na jazyku /1970/, Horúčava /1993/, básnické zbierky pre deti: Zvieratká píšu deťom /1994/, Len z črpáka s pekným uškom /1995/, umelecko - náučnú knihu pre mládež Po literárnych stopách Slovenska /1989/ a jej českú verziu Literární toulky Slovenskem /1989/. Súborné básnické dielo mu vyšlo pod názvom Dôstojnosť a iné básne /1997/. Je tiež autorom literárnych scenárov k televíznemu filmu Chlapci /1974/ a televíznym hrám Blízko odpovede /1980/, Nech sa niekto opováži alebo Ako Ďurko Konôpka o fujaru prišiel /1982/, Ján Literát /1985/, Živé svetlo /1989/ a Megalé syntaxis čiže Veľká skl...

Více od autora