Knihy
Technika a technologie
Elektrotechnika
František Soukup
Poruchy elektrických zařízení, rychlé zjištění ...

František Soukup
Poruchy elektrických zařízení, rychlé zjištění a odstranění

1969 | Státní nakladatelství technické literatury

Příručka určená elektroúdržbářům shrnuje všechny příčiny poruch ve vedení, jištění, ovládání, svítidlech, točivých strojích, transformátorech, tepelných zařízeních, jeřábech, výtazích, akumulátorech, kondenzátorech,i v automatice.
Jednotlivé poruchy jsou podrobně popsány, uvedeny postupy jejich zjištění a způsoby o…dstranění.
1. vydání. Příručka určená elektroúdržbářům shrnuje všechny příčiny poruch ve vedení, jištění, ovládání, svítidlech, točivých strojích, transformátorech, tepelných zařízeních, jeřábech, výtazích, akumulátorech,… kondenzátorech,i v automatice.
Jednotlivé poruchy jsou podrobně popsány, uvedeny postupy jejich zjištění a způsoby odstranění.
1. vydání.

Stav

Mírně opotřebená

lehce cítit po vlhkosti, zašlé stránky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, zašlé stránky, lehce cítit po vlhkosti
Vazba:	pevná
Počet stran:	211
Jazyk:	česky
Edice:	Řada elektrotechnické literatury, 59. svazek ed. 59. svazek ed. Praktické elektrotechnické příručky
Vydání:	Vydání 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 2. 2025 15:28
Číslo položky:	1136330

O autorovi

František Soukup

František Soukup byl český sociálně-demokratický politik, novinář a publicista, povoláním právník. Jednalo se o jednoho z pěti mužů 28. října. Působil jako poslanec Říšské rady, Revolučního nár. shromáždění a senátor Národního shromáždění ČSR. Na počátku existence československého státu zastával post ministra spravedlnosti. Pocházel z rodiny hostinského. Od roku 1891 studoval práva na české univerzitě v Praze. Následujícího roku byl ale ze studií pro své veřejné aktivity v studentském pokrokovém hnutí vyloučen. V letech 1895–1896 pak studoval na Univerzitě ve Štýrském Hradci a teprve roku 1899 promoval na pražské univerzitě. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska, nejdříve na počátku 90. let 19. století v pokrokovém hnutí. Měl blízko k mladočeské straně, ale brzy se s ní rozešel a spolu s částí pokrokářů přešel roku 1896 do sociálně demokratické strany. Stal se jejím funkcionářem a redaktorem jejího deníku Právo lidu. Tuto funkci si podržel relativně velmi dlouho. Od roku 1904 až do roku 1938 zastával funkci zástupce Českoslovanské, později Československé sociálně demokratické strany v byru Druhé internacionály. Zakládal Dělnickou akademii a angažoval se v ateistickém hnutí . Od roku 1900 působil i jako právník. V rámci sociální demokracie patřil k autonomistickému křídlu, které uznávalo národní rozměr českého hnutí. V roce 1905 náležel mezi nejaktivnější stoupence rovného volebního práva. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se potom stal poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 006. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Zasedal zde do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911. Opětovně se v Říšské radě objevil až roku 1913, když 2. dubna 1913 uspěl v doplňovací volbě konané v okrsku Čechy 35 poté, co zemřel poslanec Černý. Slib složil 15. května 1913 a ve vídeňském parlamentu setrval...

Více od autora