Jan Vladislav
Popelka

1969 | Nakladatelství Artia

Umělecky převyprávěné libreto N.D. Volkova, zpracovávající známou pohádku o Popelce a jejím ztraceném střevíčku, se liší od běžných verzí tím, že Popelčinou utěšitelkou a nositelkou dobra je stará chůva zemřelé matky, zvaná kmotřička. Ta říká Popelce v době jejího ponížení, že trpělivost nese růže, ta proměňuje Popelči…ny cáry v plesové šaty, oříšek v kočár, šest myšek v šest ohnivých vraníků, kocoura v kočího, ještěrky v lokaje a ta nakonec dopřává Popelčině kráse a ušlechtilosti zvítězit. Umělecky převyprávěné libreto N.D. Volkova, zpracovávající známou pohádku o Popelce a jejím ztraceném střevíčku, se liší od běžných verzí tím, že Popelčinou utěšitelkou a nositelkou dobra je stará chů…va zemřelé matky, zvaná kmotřička. Ta říká Popelce v době jejího ponížení, že trpělivost nese růže, ta proměňuje Popelčiny cáry v plesové šaty, oříšek v kočár, šest myšek v šest ohnivých vraníků, kocoura v kočího, ještěrky v lokaje a ta nakonec dopřává Popelčině kráse a ušlechtilosti zvítězit.

Stav

Dobrý

lepená obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, lepená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	62
Jazyk:	česky
Edice:	Balety
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 2. 2026 14:37
Číslo položky:	1605530

O autorovi

Jan Vladislav

Jan Vladislav, vlastním jménem Ladislav Bambásek, byl český básník a překladatel. Narodil se v Hlohovci na Slovensku v české rodině poštovního úředníka, bývalého legionáře. Roku 1939 odešel s rodinou do Čech a o tři roky později složil maturitu na gymnáziu v Poličce. Jako maturant pomáhal v místní knihovně a nacházel zálibu v cizojazyčných svazcích. První knihou v originále, kterou přečetl celou, bylo Goethovo Utrpení mladého Werthera. Pak pokračoval s překlady Petrarkových sonetů, to vše ve věku 17 let. Po válce studoval komparatistiku na Karlově univerzitě v Praze, byl žákem Václava Černého; dva semestry také v Grenoblu srovnávací dějiny literatury. V roce 1968 se podílel na vzniku Kruhu nezávislých spisovatelů a roku 1969 mohl konečně ukončit studia na FF UK doktorátem z filosofie. Za normalizace byl znovu zbaven možnosti publikovat. Založil samizdatovou edici Kvart, kde vyšlo přes 120 titulů, mezi nimi i několika svazků jeho vlastních básní, esejí a kritik. V prosinci 1976 byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Inscenaci jeho pohádkové hry Popella uvedlo v roce 1975 VČLD DRAK z Hradce králové, v únoru 1977 ji hrálo v Praze, v Divadle S+H. Vzápětí byla inscenace textu „Chartisty“ zakázána východočeským KNV. V září 1976 se jako „guru“ a první čestný člen podílel na „rozjezdu“ ineditního spolku Societas Incognitorum Eruditorum . Od května 1976 do prosince 1988 SIE vydávala v 10 exemplářích strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. J. V. zde přednesl a „publikoval“ svůj esej Tři skici k jednomu obrazu. V roce 1981 byl šikanou režimu donucen k exilu do Francie, kde žil v Sèvres u Paříže a vedl na Vysoké škole sociálních věd seminář o neoficiální kultuře v zemích za železnou oponou. Po Listopadu začal z Paříže uveřejňovat pra...

Více od autora