Fedor Michajlovič Dostojevskij
Ponížení a uražení : román ve čtyřech částech s epilogem - Díl I

1929 | Nakladatelství Henning Franzen

Nadějnému spisovateli Ivanu Petroviči se stane podivná věc. Starý muž, kterého pravidelně vídává sedět tiše v rohu cukrárny, mu náhle zemře v náručí. Jeho smrt ho přivede k starcově týrané vnučce a oklikou zpátky i k milované Nataše, která je pro zakázanou lásku k nezodpovědnému Aljošovi zavržena vlastní rodinou. Dodne…s velmi diskutovaný román je pozoruhodnou sondou do hloubky lidských duší a nemilosrdně odhaluje krutost i neřesti tehdejší ruské společnosti. Nadějnému spisovateli Ivanu Petroviči se stane podivná věc. Starý muž, kterého pravidelně vídává sedět tiše v rohu cukrárny, mu náhle zemře v náručí. Jeho smrt ho přivede k starcově týrané vnučce a ok…likou zpátky i k milované Nataše, která je pro zakázanou lásku k nezodpovědnému Aljošovi zavržena vlastní rodinou. Dodnes velmi diskutovaný román je pozoruhodnou sondou do hloubky lidských duší a nemilosrdně odhaluje krutost i neřesti tehdejší ruské společnosti.

Součástí souboru:

Ponížení a uražení 1929 (2sv., 272 + 288)

Vytvořit poptávku

O knize

Vazba:	Pevná
Počet stran:	272
Jazyk:	česky
Překladatel:	Vladimír Ryba
Edice:	Rodinná knihovna
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Fedor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti v Petrohradě, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského , která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.

Více od autora