Knihy
Vzácné knihy
19. století
Eliška Krásnohorská
Pod praporem naděje + Povídky Elišky Krásnohors...

Eliška Krásnohorská: Pod praporem naděje + Povídky Elišky Krásnohorské - Compagnon - Loupež - Od domu k domu

Eliška Krásnohorská, Václav Řezníček
Pod praporem naděje + Povídky Elišky Krásnohorské - Compagnon - Loupež - Od domu k domu

1885 | Nakladatelství Libuše, Matice zábavy a vědění

Obsažené svazky:

Povídky Elišky Krásnohorské - Compagnon - Loupež - Od dom... 1885 (159, xliii)
Pod praporem naděje, historie 1885 (295 s.)

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Poznámka:	2 díla v jednom svazku
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	159 + 295
Jazyk:	česky
Edice:	Libuše, matice zábavy a vědění
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 9. 2024 13:44
Číslo položky:	975236

O autorech

Eliška Krásnohorská

Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Eliška Pechová, v matrice Elisabeth Dorothea , byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka. Narodila se v Praze v druhém manželství řemeslníka Andrease Pecha a Dorothey Kateřiny Vodvářkové , jako sedmé dítě z osmi sourozenců. Z prvního manželství s Marií Svobodovou měl její otec tři děti – Josefa lékaře, Karla a Marii , z druhého s Dorotheou – Jindřicha hudebního skladatele, Adolfa fotografa, Julianu Pallovou , Elišku a Dorotheu učitelku a malířku. Otec mylně odvozoval svůj původ ze šlechtického rodu Pechů z Krásné Hory, podle kterého si Eliška později zvolila pseudonym. Matka, která pocházela z Blatné zajistila dětem vzdělání, zprvu v Plzni. Eliška získala patřičné vědomosti v pražské německé dívčí škole Svobodově a s pomocí strýce Vojtěcha, bratrů i přátel je systematicky rozšiřovala. Naučila se mj. hře na klavír, zpěvu a malovat. Mezi literární osobnosti okruhu Ruchovců ji uvedli Karolina Světlá a Vítězslav Hálek Zabývala se emancipačním hnutím žen, byla členkou a pak i starostkou Ženského výrobního spolku českého, který založila roku 1871 Karolina Světlá. Roku 1901 se po Josefíně Humpal-Zemanové stala redaktorkou Ženských listů a psala do časopisu také své články. Sehnala přes 4 810 podpisů pod petici říšské radě za otevření dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. V Petici nezmínila Minervu, neboť tento spolek ještě neexistoval. Liknavý postoj vídeňské vlády, nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 vypracovala provolání Vzdělanstvu českému! v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku...

Více od autora

Václav Řezníček

Václav Řezníček , často psán i jako Vácslav Řezníček, byl český spisovatel, novinář, historik, knihovník a ředitel knihovny Národního muzea. Rod Václava Řezníčka pocházel z Krkonošského podhůří. Jeho otec Jan se oženil s Emilií, rozenou Exnerovou z Třebešova, a 7. března 1859 se stal hospodářem na zemědělské usedlosti ve Skaličce. 9. září 1861 se jim narodil syn Václav. První třídu gymnázia vystudoval v roce 1873 na Akademickém gymnáziu v Praze, na konci letních prázdnin roku 1874 pak odjel na studia do Hradce Králové, kde také maturoval. Spolu se svými přáteli Aloisem Jansou, Ladislavem Klumparem, Františkem Puchmajerem, Václavem Šolcem a dalšími založil Řezníček časopis Z jarních luhů jako reakci na zabrání Bosny a Hercegoviny roku 1878 rakousko-uherským vojskem. Sám zde publikoval několik svých povídek a časových fejetonů. Vydávání časopisu bylo však záhy zrušeno, jelikož se jednalo o tištěný a úředně neschválený tajný studentský časopis. Po ukončení gymnázia byl přijat na pražskou univerzitu, kde roku 1881 nastoupil na právnickou fakultu. Později přešel na filozofickou fakultu. Pracoval v literárním odboru Umělecké besedy a roku 1887 byl členem spisovatelského spolku Máj. Dále byl v roce 1885 jmenován starostou studentského Akademického čtenářského spolku. Studia na pražské univerzitě ukončil v roce 1889 doktorátem z historie . V roce 1889 přijel do Ronova nad Sázavou navštívit rodinu Peškových, jejichž dceru Vlastimilu si později vzal za ženu. Tam ho upozornili na staré purkrechtní knihy, uložené u okresního soudu města Přibyslavě. Řezníček si dva svazky vypůjčil a odvezl je do archivu města Prahy, kde v nich pak archiváři Josef Emler a Jaromír Čelakovský nalezli rukopisný text, známý nyní jako Paměti přibyslavské. Přepis textu zveřejnil Řezníč...

Více od autora