Knihy
Vzácné knihy
Bibliofilie
Otto František Babler
Pět kouzel a jiné básně

Otto František Babler: Pět kouzel a jiné básně

Otto František Babler, Eduard Wondrák, Ladislav Rusek
Pět kouzel a jiné básně, 2x signovaný linoryt Ladislav Rusek

1979 | Nakladatelství Eduard Wondrák

Sbírka básní, kterou autor vydal jako neprodejný tisk u příležitosti svých 60. narozenin. Sbírka básní, kterou autor vydal jako neprodejný tisk u příležitosti svých 60. narozenin.

Stav

Velmi dobrý

PODPIS

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý obsahuje podpis či autorskou dedikaci
Vazba:	volné listy v obálce
Počet stran:	[16]
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Olomouc
Vystaveno:	11. 9. 2024 9:50
Číslo položky:	968191

O autorech

Otto František Babler

Otto František Babler , původním jménem Otto Franjo Babler, byl český překladatel, spisovatel, básník, literární historik, knihovník, kulturní publicista a polyglot. Otec pocházel z německo-slovinské rodiny, matka byla Češka. Babler vychodil obecnou školu v Prijedoru a v Sarajevu, poté studoval na reálném srbochorvatském gymnáziu v Sarajevu. V roce 1915 se jako válečný běženec s matkou dostává do Čech a dokončuje své středoškolské vzdělání na německém reálném gymnáziu v Olomouci, na němž maturoval v roce 1919. V roce 1928 se oženil a natrvalo přestěhoval do Samotišek pod Svatým Kopečkem u Olomouce, kde je na jeho počest pojmenováno náměstí. Je jedním z nejplodnějších českých překladatelů . Překládal ze slovinštiny, srbocharvátštiny, bulharštiny, ruštiny, němčiny, angličtiny, francouzštiny a italštiny a z češtiny do němčiny i angličtiny. Centrem jeho pozornosti byla spiritualistická, náboženská a folkloristická tvorba. V letech 1926–1946 vydával edici Hlasy, v níž v bibliofilské úpravě uváděl své překlady Rilkeho, Blakeho, Claudela, Bubera a dalších. V letech 1935–48 byl knihovníkem Obchodní komory v Olomouci, v letech 1948–1956 knihovníkem Univerzitní knihovny. Mimo to v letech 1946–56 vedl na obnovené olomoucké univerzitě cvičení ze srbochorvatštiny. Od roku 1956 žil jako nezávislý spisovatel. Bablerovým životním dílem je překlad Dantovy Božské komedie, který přeložil společně s Janem Zahradníčkem. Vysoko ceněn je také jeho překlad Máchova Máje do němčiny. První čtyři sloky prvého zpěvu prvního oddílu Božské komedie – Pekla: I. Peklo Zpěv prvý

Více od autora

Eduard Wondrák

Eduard Wondrák se narodil dne 27. října 1919 v Žatci. Dětství a mládí prožil v Praze, ovšem i po matčině smrti, když se otec znovu oženil, jezdíval syn až do roku 1938 velmi často k žateckému příbuzenstvu. Vychován byl ve dvojjazyčném, česko – německém prostředí, načež jeho medicinské studium zhatilo uzavření vysokých škol nacistickými okupanty. Teprve po druhé světové válce mohl proto Eduard Wondrák absolvovat lékařskou fakultu Karlovy univerzity. V té době se rodiče přestěhovali do Ústí n. Lab. a posléze do Kralup n. Vlt. Mladý lékař pak nastoupil chirurgickou praxi v nemocnici v Litoměřicích, krátce působil také v Lovosicích a po tři roky zastupoval obvodního lékaře v Třebenicích. Eduard Wondrák se začal intenzivně zabývat regionálním kulturně – historickým bádáním, dějinami lékařství a dalšími obdobnými tématy. Roku 1956 odešel na Moravu. Nastoupil na I. chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, kde záhy získal vedoucí postavení a současně se stal docentem katedry chirurgie lékařské fakulty při Palackého univerzitě. Po roce 1989 pak byl jmenován profesorem tohoto vysokoškolského ústavu. Eduard Wondrák platil za jednoho z našich nejpřednějších odborníků v úrazové chirurgii. Byl autorem mnoha odborných přednášek a publikací, skript pro studenty a dvou monografií z oboru traumatologie pohybového ústrojí. Za dobu své odborné a pedagogické činnosti vychoval stovky studentů a získal řadu epigonů a přímých následovníků mezi mladými adepty chirurgie. Přitahoval je nejenom vynikajícími teoretickými znalostmi a praktickými zkušenostmi, ale i nevšedně taktním přístupem. Své žáky nepoučoval, ale vždycky doopravdy učil. Přitom např. nikdy neodmítal pomoc, jestliže se jednalo o závažné poranění, léčené na jiném pracovišti. Byl i propagátorem včasné operační léčby u pacientů vyššího věku – a rád obětoval osobní volno k realizaci této své zásady. Jen jedinému nemocnému nevěnoval patřičnou pozornost – a to sobě samému. K závažné operaci byl kdysi přijat v poslední c...

Více od autora