Paul Valéry
Pan Teste

1933 | Nakladatelství Alois Srdce

Postava pana Testa je klíčem k celému dílu Paula Valéryho. Jejím stvořením skoro na prahu své literární činnosti, stvořil její původce i sám sebe. Stala se mu životním problémem a tezí, byl to od počátku on sám nebo aspoň někdo, kým chtěl být a býti musel. Postava pana Testa je klíčem k celému dílu Paula Valéryho. Jejím stvořením skoro na prahu své literární činnosti, stvořil její původce i sám sebe. Stala se mu životním problémem a tezí, byl to od počá…tku on sám nebo aspoň někdo, kým chtěl být a býti musel.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	Volná brož
Počet stran:	99
Jazyk:	česky
Překladatel:	Miloš Hlávka
Edice:	34. svazek ed. 34. svazek ed. Kruh četby
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 9. 2024 16:6
Číslo položky:	974659

O autorovi

Paul Valéry

Paul Valéry byl francouzský básník, spisovatel, esejista a filosof, člen Francouzské akademie. Valéry se narodil v rodině vysokého úředníka korsického původu v malém přístavním městečku Sète v jižní Francii, kde také chodil do dominikánské školy. Gymnázium navštěvoval v nedalekém Montpellier, kde také od roku 1889 studoval práva a uveřejňoval své první symbolistické básně. Roku 1892 zažil v Janově osobní krizi, zřekl se poezie a svých lásek a psal si pouze deník, později slavné Sešity . Od roku 1894 žil v Paříži jako úředník, novinář a později osobní tajemník ředitele francouzské zpravodajské agentury Havas. Seznámil se zde s André Gidem a zejména s básníkem Stéphanem Mallarmé, který se stal jeho životním vzorem. Roku 1900 se oženil s Jannie Gobillard a měl s ní tři děti. Pod vlivem A. Gida se vrátil k poezii a roku 1917 uveřejnil formálně propracovanou báseň Mladá Parka , která ho ihned proslavila. Roku 1920 následovala jeho nejslavnější báseň, Hřbitov u moře a 1922 sbírka Kouzla . Po válce se stal nekorunovaným králem francouzských básníků, zastával mnoho veřejných kulturních funkcí a přednášel na velmi různá témata. Roku 1924 byl zvolen předsedou francouzského PEN klubu, 1925 členem Francouzské akademie a 1933 byl jmenován administrátorem univerzitního střediska v Nice. 1937 se stal profesorem poetiky na Collège de France a 1939 čestným předsedou Svazu francouzských spisovatelů . Zároveň pokračoval ve vydávání náročných úvah a esejů, v nichž se věnoval teorii literatury, kritice moderní doby a zejména také otázkám vědy. Valéry vytýkal filosofům rozvláčnost a nudný jazyk, a sám se snažil o epigramatickou stručnost a jazykovou přesnost. Dopisoval si s významnými vědci a filosofy své doby , kteří si jeho náz...

Více od autora