Knihy
Příroda a biologie
Chovatelství
Josef Vít
Ozdravování stád skotu

Josef Vít
Ozdravování stád skotu

1961 | Státní zemědělské nakladatelství

Nakažlivé zmetání skotu, tuberkulóza a neplodnost nejvíce ztěžují plánovitý rozvoj chovu skotu a rovnoměrné plnění výrobních úkolů. Publikace se zabývá prevencí a hygienou velkochovů, popisuje uvedené nemoci a na praktickém příkladě ukazuje postup zooveterinárních opatření. Nakažlivé zmetání skotu, tuberkulóza a neplodnost nejvíce ztěžují plánovitý rozvoj chovu skotu a rovnoměrné plnění výrobních úkolů. Publikace se zabývá prevencí a hygienou velkochovů, popisuje uvedené… nemoci a na praktickém příkladě ukazuje postup zooveterinárních opatření.

Stav

Mírně opotřebená

polité desky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, polité desky
Vazba:	pevná
Počet stran:	315, [4]
Jazyk:	česky
Edice:	Zemědělská výroba
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 12. 2024 12:16
Číslo položky:	1083507

O autorovi

Josef Vít

Český historik, profesor Karlovy Univerzity v Praze od 1921, jeden z představitelů pozitivistické Gollovy školy. Ve škole měly na něj velký vliv historické povídky Prokopa Chocholouška a Václava Beneše Třebízského, rád si prohlížel i stránky z otcova časopisu Památky archeologické. Na středoškolských studiích si však oblíbil dílo Aloise Jiráska, který se mu stal životním vzorem. V Turnově vyrůstal se svým daliměřickým kamarádem Josefem Pekařem. Chodili spolu do obecné školy a později se sešli i na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Láska k rodnému kraji, jeho hradům, zámkům a zříceninám oba mladíky dovedla ke studiu historie. Pekař i Šimák vystudovali historii na pražské univerzitě a v roce 1895, dvě léta po Pekařovi, obhájil doktorát i Šimák. Na praxi nastoupil jako středoškolský profesor na gymnázium na Malé Straně v Praze, po roce přešel na reálné gymnázium v Pardubicích a další rok byl zase na reálce v Praze. Od roku 1900 plných 21 let vyučoval na Vyšší dívčí škole v Praze. Vedle výuky na středních školách budoval svoji kariéru na Univerzitě Karlově – z různých důvodů o poznání pomaleji než jeho vrstevníci. V roce 1904 se habilitoval pro obor české dějiny a v roce 1911 byl jmenován mimořádným profesorem českých dějin. Mimořádným profesorem zůstával poměrně dlouho, řádným profesorem se stal až v roce 1921, kdy byla situace vyřešena zřízením nové stolice historické vlastivědy. Kromě toho byl v dalších letech např. ředitelem historického semináře a konzervátorem ministerstva školství a národní osvěty, řádným členem České akademie věd a umění, mimořádným členem Společnosti nauk, členem Československé akademie zemědělské a čestným členem Společnosti přátel starožitností. Jeho dílo je rozmanité, z velké části zůstalo v rukopisné podobě. Sám Šimák svoje dílo dělil na tři okruhy. První mu byl svěřen jeho učitelem Antonínem Rezkem a v tomto okruhu se snažil popsat dobu v českých dějinách „nejtemnější,“ tedy druhou polov...

Více od autora