Miloslav Bureš
Otvírání studánek

1955 | Krajské nakladatelství

Veršovaná zkazka o májovém otvírání a čištění studánek, které vždy s příchodem jara prováděly děti na básníkově rodné Českomoravské vysočině. Vzpomínka na tyto staré, poetické lidové zvyky přivádí básníka k úvahám o vlastním životě,o tom, čím je mu rodný kraj, který jej vychovával a tvořil, jaké má k němu povinnosti a …jakou posilu v něm může hledat v době ochablosti, pochybností, stesku, únavy a touhy po obrození. Veršovaná zkazka o májovém otvírání a čištění studánek, které vždy s příchodem jara prováděly děti na básníkově rodné Českomoravské vysočině. Vzpomínka na tyto staré, poetické lidové zvyky přivádí bás…níka k úvahám o vlastním životě,o tom, čím je mu rodný kraj, který jej vychovával a tvořil, jaké má k němu povinnosti a jakou posilu v něm může hledat v době ochablosti, pochybností, stesku, únavy a touhy po obrození.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	67
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Cyril Bouda
Edice:	Vysočina
Vydání:	Vydání I.
Vydáno v:	Havlíčkův Brod
Vystaveno:	31. 1. 2024 9:48
Číslo položky:	745679

O autorovi

Miloslav Bureš

Miloslav Bureš byl český hudebník a trumpetista. Byl odchovancem Vlastimila Kloce. Od roku 1958 působil plných devět let v orchestru Karla Vlacha, s nímž také nahrál své první sólové snímky. Během angažmá ve Vlachově kapele si průběžně doplňoval odborné hudební vzdělání studiem na pražské konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1966 ve třídě profesora Václava Junka. V té době už Burešovu trubku důvěrně znali posluchači rozhlasu i televizní diváci, když řada jeho instrumentálních nahrávek dosáhla nebývalé popularity, navzdory tehdy prudce stoupající oblibě vokálních sólistů. Dodnes je v živé paměti např. Burešova nahrávka Rossovy Večerky z roku 1965. Následovaly další tituly, včetně skladeb domácích autorů, inspirovaných právě Burešovým interpretačním uměním a schopností dodat jim přesvědčivého výrazu. Do této kategorie v prvé řadě patři známé Vomáčkovy Gladioly. Od přelomu let 1967/1968 účinkoval Bureš jako sólista v orchestru Berlínského rozhlasu řízeném Günterem Gollaschem. Autorita, s níž byl německými kolegy přijímán, se záhy odrazila i v pohostinském působení s dalšími tamními špičkovými tělesy, včetně orchestrů Waltera Eichenberga, Jürgena Hermanna, Siegfrieda Maie a v neposlední řadě i s vlastním studiovým ansámblem. . Burešovou zásluhou zdomácněly v tehdejší NDR mnohé české populární písničky a nejedna z jeho Instrumentálních verzí tuzemských hitů připravila půdu pro pozdější spontánní přijetí jejich původních interpretů německými posluchači . Současně s touto činností využil Bureš každé příležitosti k účinkování doma, pravidelně se např. zúčastňoval nahrávání a koncertů interjazzového tělesa. V roce 1974 stál Bureš u zrodu Orchestru Čs. televize, v němž působil jako sólista až do své předčasné smrti. Vedle už zmíněné Kanasty nahrál v Supraphonu další samostatná alba Serenády pro tr...

Více od autora