Anatole France
Ostrov tučňáků

1954 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Franceův román, psaný r. 1908, je travestií buržoasního podání dějin Francouzů - Tučňáků. Líčí ironicky jejich původ, dobu středověku s jejími legendami, vytvořenými církevní hierarchií, a dobu novou, zvláště pak období 3. republiky: generála Boulangera, aspiranta diktatury, Dreyfussovu aféru - zde v románě aféru 80.00…0 otýpek sena, antisemitismus, buržoasii, státníky, právníky, ženy onoho období - inspirátorky tučňácké politiky. Ačkoliv předmětem satiry je Francie, dosah zesměšnění je širší: prostě buržoasní pseudodemokratický stát na rozmezí 19. a 20. věku i s dějinami věků minulých. Překladatel se pokusil zčeštit i jména hlavních jednajících osob. V originále je France kombinoval z různých jazyků a charakterisoval jimi své postavy. R. Krátký k nim hledal ekvivalenty v naší řeči. Franceův román, psaný r. 1908, je travestií buržoasního podání dějin Francouzů - Tučňáků. Líčí ironicky jejich původ, dobu středověku s jejími legendami, vytvořenými církevní hierarchií, a dobu novou,… zvláště pak období 3. republiky: generála Boulangera, aspiranta diktatury, Dreyfussovu aféru - zde v románě aféru 80.000 otýpek sena, antisemitismus, buržoasii, státníky, právníky, ženy onoho období - inspirátorky tučňácké politiky. Ačkoliv předmětem satiry je Francie, dosah zesměšnění je širší: prostě buržoasní pseudodemokratický stát na rozmezí 19. a 20. věku i s dějinami věků minulých. Překladatel se pokusil zčeštit i jména hlavních jednajících osob. V originále je France kombinoval z různých jazyků a charakterisoval jimi své postavy. R. Krátký k nim hledal ekvivalenty v naší řeči.

Stav

Dobrý

razítka z knihovny

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, razítka z knihovny
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	292 , 16 nečíslovaných listů obrazových příloh
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Antonín Pelc
Překladatel:	Radovan Krátký
Edice:	17. svazek ed. 17. svazek ed. Nesmrtelní
Vydání:	Vydání páté
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 3. 2024 13:17
Číslo položky:	789726

O autorovi

Anatole France

Anatole France, vlastním jménem Jacques-François-Anatole Thibault, byl francouzský básník a prozaik, literární kritik a esejista, humanistický filozof, pokračovatel racionalistických tradic renesance a osvícenství, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1921. Bývá často označován za posledního velkého spisovatele 19. století a prvního velkého spisovatele 20. století. Anatole France se narodil roku 1844 jako syn pařížského kupce a antikváře. Získal důkladné klasické vzdělání na Collége Stanislas a v letech 1876 až 1890 působil jako pomocný knihovník v Senátu. Roku 1877 se oženil, ale jeho manželství skončilo roku 1892 rozvodem. France totiž od konce 80. let udržoval úzký vztah s paní Armand de Caillavet , která významně přispěla k úspěchu jeho umělecké kariéry, neboť ho učinila středem svého salónu, nabádala ho ke spisovatelské činnosti, připravila mu půdu pro přijetí do Francouzské akademie roku 1896 a umožnila mu ve své společnosti cestovat po Francii, Itálii, Sicílii, Řecku a Malé Asii. Svou literární činnost zahájil France jako mladý parnasistní básník oddaný kultu scientismu a píšící verše s antickou tematikou a s tematikou srážky antiky a křesťanství. Později se stává představitelem impresionistické literární kritiky, odmítá Zolův naturalismus i nesrozumitelnost symbolismu, uznává především klasiky a hlásí se ke konzervatismu . Avšak už koncem 80. let se začal zajímat o problematiku současnosti, dával průchod svému ateistickému zaměření a začíná se měnit v příznivce anarchistických a socialistických myšlenek. V letech 1883–1896 psal čtrnáctidenní kroniky do Le Globé a do L'Univers ilustré a v letech 1886–1893 působí jako literární kritik v deníku Le Temps. Anatole France začal postupně dosahovat širokého ohlasu u čtenářské obce jednak vynikající jazykovou úrovní, jednak vtipem, duchaplností, říznou ironií a aforistickým laděním svých děl a stal se známým spisovatelem s f...

Více od autora