Václav Příhoda
Ontogeneze lidské psychiky 2 : vývoj člověka od patnácti do třiceti let - 2

1983 | Státní pedagogické nakladatelství

Učebnice je rozdělena na dvě části, na období postpubescentní od 15 do 20 let a na věk "mecítma" od 20 do 30 let. Postup v obou částech je obdobný. Nejdříve je charakterizováno období a metody jeho zkoumání. Poté jsou analyzovány proměny intelektuálních, citových, morálních a sociálních složek osobnosti. Zabývá se i ot…ázkami pracovního zařazení a tvůrčí činnosti, rekreace a zájmů, sexuálně erotickými a maritálními. Zkoumá i problémy kriminality a sebevražednosti. Učebnice je rozdělena na dvě části, na období postpubescentní od 15 do 20 let a na věk "mecítma" od 20 do 30 let. Postup v obou částech je obdobný. Nejdříve je charakterizováno období a metody jeho zk…oumání. Poté jsou analyzovány proměny intelektuálních, citových, morálních a sociálních složek osobnosti. Zabývá se i otázkami pracovního zařazení a tvůrčí činnosti, rekreace a zájmů, sexuálně erotickými a maritálními. Zkoumá i problémy kriminality a sebevražednosti.

Součástí souboru:

Ontogeneze lidské psychiky 1974 (4sv., 495 + 414 + 306 + 229, 1. vyd.)

Vyberte kus

Vytvořit poptávku

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	349 Kč
	Stav Velmi dobrý Oděrky na obálce	KOMPLET Skladem pro e-shop	249 Kč

O knize

Vazba:	Pevná s obálkou
Počet stran:	229 s.-tb.-rejstř
Jazyk:	česky
Edice:	Učebnice pro vysoké školy, Učebnice vysokých škol
Vydání:	3.vyd.
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Václav Příhoda

Václav Příhoda byl český pedagog zabývající se didaktikou a psychologií. Narodil se v Sánech u Poděbrad do početné učitelské rodiny. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval filologii němčiny a francouzštiny, školu absolvoval v roce 1914. Poté učil na středních školách v České Třebové, Kladně a Praze Z počátku své kariéry se věnoval filozofii, avšak po vzniku Československa se zaměřil na reformy československého školství. Orientoval se zejména na oblast experimentální pedagogiky, díky níž prokázal ověřitelnost pedagogických jevů a dokazatelnost soudů o nich. I později používal vědecké metody umožňující pedagogické a psychologické jevy měřit, ověřovat a dokazovat. V roce 1924 habilitoval na Univerzitě Karlově; docenturu získal po obhájení spisu Psychologie a hygiena zkoušky. Profesorem byl jmenován v říjnu 1945. Stal se odborným poradcem na ministerstvu školství, avšak po roce 1948 mu byla znemožněna další pedagogická činnost. Proto se rozhodl věnovat plně psychologii. Své úsilí zúročil v roce 1956, kdy vydal Úvod do pedagogické psychologie. Tento učební text se postupem času rozrostl do podoby čtyřsvazkového díla Ontogeneze lidské psychiky. Za své zásluhy o rozvoj pedagogiky a psychologie obdržel v roce 1966 medaili Jana Amose Komenského za celoživotní práci a v roce 1969 Řád republiky ke svým osmdesátinám. Zemřel roku 1979 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Více od autora