Přejít na hlavní obsah Přejít na hlavní navigaci Přejít na vyhledávání

Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku
0 položek – košík

    Top produkt

    Produkty

      Josef Bláha
      Olomoucké baroko : Proměny ambicí jednoho města - 1 - úvodní svazek

      2010 | Nakladatelství Muzeum umění Olomouc

      Texty: Josef Bláha, Zdenka Bláhová, Veronika Čapská, Kateřina Dolejší, Martin Elbel, Gabriela Elbelová, Jiří Fiala, Martin Horáček, Filip Hradil, František Chupík, Ondřej Jakubec, Simona Jemelková, Zdeněk Kašpar, Lubomír Konečný, Stanislava Kovářová, Jiří Kroupa, Jana Kroupová, Albert Kubišta, Vladimír Kupka, Cyril Měs…íc, Jaroslav Miller, Radka Miltová, Leoš Mlčák, Miroslav Myšák, Jaromír Olšovský, Jana Oppeltová, Tomáš Parma, Radmila Pavlíčková, Marek Perůtka, Marta Perůtková, Vítězslav Prchal, Tomáš Sedoník, Pavla Slavíčková, Jana Spáčilová, Lucie Storchová, Pavel Suchánek, Josef Táborský, Eduard Tomaštík, David Voda, Helena Zápalková

      Na počátku výstavy "Olomoucké baroko. Výtvarná kultura 1620-1780" stála vědomá snaha navázat na předchozí počin Muzea umění Olomouc z roku 1999 "Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550", konkrétně na část širšího projektu zaměřenou na Olomoucko. K oprávněnosti studia "olomouckého baroka" vede osobitý charakter historie a výtvarné kultury tohoto města, jejíž barokní tvář je dosud do její podoby otištěna. Olomouc představovala jedno z nejstarších a nejvýznamnějších královských měst Moravy s titulem, byť jen symbolickým, "královské hlavní město Moravy". Svébytný charakter zdejší kultuře dodávaly mnohé instituce a jejich představitelé, světští i církevní.

      Vysokou dvorskou kulturu přitom zastupovali olomoučtí biskupové a arcibiskupové, kteří měli v Olomouci - centru diecéze s katedrálou - svou klíčovou rezidenci vybavenou uměleckými sbírkami. Právě církevní instituce nahrazovaly ztrátu politické prestiže města a vedle zdejší kapituly zastávala významné místo v kulturním obraze města jezuitská univerzita, premonstráti na klášteře Hradisko a další četné církevní řády a jejich kláštery. Svou roli sehrávala i přítomnost příslušníků aristokracie a vojska, zvláště po ustanovení Olomouce pevností - v polovině 18. století jednou z nejmodernějších v Evropě. Přestože se Olomouci nepodařilo udržet si na Moravě výsadní politické postavení, dané setrváním zemských úřadů ve městě, své paláce si zde budovaly významné šlechtické rody a Olomouc se alespoň v symbolické rovině snažila zůstat moravskou metropolí, jak dokládají finančně náročné projekty nového orloje, kašen, Čestného sloupu Nejsvětější Trojice a dalších uměleckých realizací, na kterých se podíleli církevní i světští objednavatelé.

      Časové vymezení výstavy lety 1620-1780 odkazuje na symbolické významy těchto dat. Rok 1620 jako datum bitvy na Bílé hoře je tradičním mezníkem konce předbělohorské éry, "umírajícího času" rudolfínské doby, předznamenávající zásadní proměnu společnosti i kultury v českých zemích. Horní časová hranice zase vymezuje datum nástupu Josefa II. a jeho reforem, symbolicky naznačující proměnu společenské mentality. V Olomouci tak rušení klášterů a ztráta prestiže olomouckého arcibiskupství signalizuje obdobně konec jedné éry.

      Muzeum umění Olomouc pořádá reprezentativní výstavy bezmála ve všech svých výstavních prostorách, tj. Muzeu moderního umění a Arcidiecézním muzeu Olomouc. Exponáty vedle vizuální atraktivity shromážděných výtvarných děl špičkové kvality upozorňují na konkrétní objednavatelské okruhy olomouckých biskupů, hradiských premonstrátů, olomouckou jezuitskou akademii, církevní řády a vůbec náboženský aspekt zdejší kultury 17. a 18. století.
      Své místo zde nachází výtvarná reprezentace olomouckých světeckých patronů, náboženských kultů a svátků, stejně jako aktivity a umělecké zakázky náboženských bratrstev. Prostor dostává i knižní kultura a barokní grafika, představená například v okázalých univerzitních tezích. Tento rys "duchovní kultury" představený v Muzeu umění Olomouc potom jako protějšek doplňují expozice ve Vlastivědném muzeu, zaměřené spíše na měšťanské prostředí a kulturu všedního dne. Svým charakterem expozice zohledňují v první řadě uměleckou kvalitu, což odráží i náš pokus o první syntetické představení barokní výtvarné kultury v Olomouci.

      Svou osobitou hodnotu má v rámci "olomouckého baroka" i měšťanská kultura, kterou prezentuje výstava v prostorách Vlastivědného muzea v Olomouci. Jejím cílem je upozornit především na početné kupecké a řemeslnické rodiny, které přicházely do města zejména po ukončení švédské okupace v roce 1650 a byly významnými nositeli kulturních a společenských tradic olomouckého měšťanstva 17. a 18. století. Největšího rozmachu přitom koncem 17. století doznala umělecká řemesla se samostatnými cechy sochařů, malířů nebo zlatníků. Vysokou úroveň cechovní produkce výstava dokládá i kvalitními výrobky olomouckých cínařů, puškařů a hodinářů. Ukazuje také, jak se rostoucí životní úroveň odrazila například ve vybavení lékáren nebo ve zvýšených nárocích na komfortní bydlení. Expozice rovněž přibližuje, jak rytmus každodenního života olomouckých měšťanů doplňovala náboženská procesí, svátky či slavnosti , a neopomíjí ani měšťanský podíl na obraně města .

      K výstavě byl připraven třísvazkový konvolut publikací, na kterém se podílelo sedm desítek autorů. V úhrnu doufáme, že se výstavě i připraveným publikacím podaří charakterizovat specifický fenomén "olomouckého baroka" a osobité " barokní identity města", která se v různé podobě objevuje také u jiných středoevropských měst. Olomouc přitom můžeme vnímat jako specifické středoevropské prostředí ve smyslu jeho schopnosti tvůrčím způsobem přijímat, vstřebávat, adaptovat a transformovat vnější podněty i svou vlastní tradici.       Texty: Josef Bláha, Zdenka Bláhová, Veronika Čapská, Kateřina Dolejší, Martin Elbel, Gabriela Elbelová, Jiří Fiala, Martin Horáček, Filip Hradil, František Chupík, Ondřej Jakubec, Simona Jemelková, Zd…eněk Kašpar, Lubomír Konečný, Stanislava Kovářová, Jiří Kroupa, Jana Kroupová, Albert Kubišta, Vladimír Kupka, Cyril Měsíc, Jaroslav Miller, Radka Miltová, Leoš Mlčák, Miroslav Myšák, Jaromír Olšovský, Jana Oppeltová, Tomáš Parma, Radmila Pavlíčková, Marek Perůtka, Marta Perůtková, Vítězslav Prchal, Tomáš Sedoník, Pavla Slavíčková, Jana Spáčilová, Lucie Storchová, Pavel Suchánek, Josef Táborský, Eduard Tomaštík, David Voda, Helena Zápalková

      Na počátku výstavy "Olomoucké baroko. Výtvarná kultura 1620-1780" stála vědomá snaha navázat na předchozí počin Muzea umění Olomouc z roku 1999 "Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550", konkrétně na část širšího projektu zaměřenou na Olomoucko. K oprávněnosti studia "olomouckého baroka" vede osobitý charakter historie a výtvarné kultury tohoto města, jejíž barokní tvář je dosud do její podoby otištěna. Olomouc představovala jedno z nejstarších a nejvýznamnějších královských měst Moravy s titulem, byť jen symbolickým, "královské hlavní město Moravy". Svébytný charakter zdejší kultuře dodávaly mnohé instituce a jejich představitelé, světští i církevní.

      Vysokou dvorskou kulturu přitom zastupovali olomoučtí biskupové a arcibiskupové, kteří měli v Olomouci - centru diecéze s katedrálou - svou klíčovou rezidenci vybavenou uměleckými sbírkami. Právě církevní instituce nahrazovaly ztrátu politické prestiže města a vedle zdejší kapituly zastávala významné místo v kulturním obraze města jezuitská univerzita, premonstráti na klášteře Hradisko a další četné církevní řády a jejich kláštery. Svou roli sehrávala i přítomnost příslušníků aristokracie a vojska, zvláště po ustanovení Olomouce pevností - v polovině 18. století jednou z nejmodernějších v Evropě. Přestože se Olomouci nepodařilo udržet si na Moravě výsadní politické postavení, dané setrváním zemských úřadů ve městě, své paláce si zde budovaly významné šlechtické rody a Olomouc se alespoň v symbolické rovině snažila zůstat moravskou metropolí, jak dokládají finančně náročné projekty nového orloje, kašen, Čestného sloupu Nejsvětější Trojice a dalších uměleckých realizací, na kterých se podíleli církevní i světští objednavatelé.

      Časové vymezení výstavy lety 1620-1780 odkazuje na symbolické významy těchto dat. Rok 1620 jako datum bitvy na Bílé hoře je tradičním mezníkem konce předbělohorské éry, "umírajícího času" rudolfínské doby, předznamenávající zásadní proměnu společnosti i kultury v českých zemích. Horní časová hranice zase vymezuje datum nástupu Josefa II. a jeho reforem, symbolicky naznačující proměnu společenské mentality. V Olomouci tak rušení klášterů a ztráta prestiže olomouckého arcibiskupství signalizuje obdobně konec jedné éry.

      Muzeum umění Olomouc pořádá reprezentativní výstavy bezmála ve všech svých výstavních prostorách, tj. Muzeu moderního umění a Arcidiecézním muzeu Olomouc. Exponáty vedle vizuální atraktivity shromážděných výtvarných děl špičkové kvality upozorňují na konkrétní objednavatelské okruhy olomouckých biskupů, hradiských premonstrátů, olomouckou jezuitskou akademii, církevní řády a vůbec náboženský aspekt zdejší kultury 17. a 18. století.
      Své místo zde nachází výtvarná reprezentace olomouckých světeckých patronů, náboženských kultů a svátků, stejně jako aktivity a umělecké zakázky náboženských bratrstev. Prostor dostává i knižní kultura a barokní grafika, představená například v okázalých univerzitních tezích. Tento rys "duchovní kultury" představený v Muzeu umění Olomouc potom jako protějšek doplňují expozice ve Vlastivědném muzeu, zaměřené spíše na měšťanské prostředí a kulturu všedního dne. Svým charakterem expozice zohledňují v první řadě uměleckou kvalitu, což odráží i náš pokus o první syntetické představení barokní výtvarné kultury v Olomouci.

      Svou osobitou hodnotu má v rámci "olomouckého baroka" i měšťanská kultura, kterou prezentuje výstava v prostorách Vlastivědného muzea v Olomouci. Jejím cílem je upozornit především na početné kupecké a řemeslnické rodiny, které přicházely do města zejména po ukončení švédské okupace v roce 1650 a byly významnými nositeli kulturních a společenských tradic olomouckého měšťanstva 17. a 18. století. Největšího rozmachu přitom koncem 17. století doznala umělecká řemesla se samostatnými cechy sochařů, malířů nebo zlatníků. Vysokou úroveň cechovní produkce výstava dokládá i kvalitními výrobky olomouckých cínařů, puškařů a hodinářů. Ukazuje také, jak se rostoucí životní úroveň odrazila například ve vybavení lékáren nebo ve zvýšených nárocích na komfortní bydlení. Expozice rovněž přibližuje, jak rytmus každodenního života olomouckých měšťanů doplňovala náboženská procesí, svátky či slavnosti , a neopomíjí ani měšťanský podíl na obraně města .

      K výstavě byl připraven třísvazkový konvolut publikací, na kterém se podílelo sedm desítek autorů. V úhrnu doufáme, že se výstavě i připraveným publikacím podaří charakterizovat specifický fenomén "olomouckého baroka" a osobité " barokní identity města", která se v různé podobě objevuje také u jiných středoevropských měst. Olomouc přitom můžeme vnímat jako specifické středoevropské prostředí ve smyslu jeho schopnosti tvůrčím způsobem přijímat, vstřebávat, adaptovat a transformovat vnější podněty i svou vlastní tradici.
      Vytvořit poptávku

      O knize

      Vazba: Pevná
      Počet stran: 455
      Jazyk:  česky
      ISBN10: 8087149386
      ISBN: 9788087149386
      Vydání: 1. vyd.
      Vydáno v: Olomouc

      O autorovi

      Josef Bláha

      Josef Bláha

      Narozen 14. 7. 1946 v Jihlavě. PhDr., archeolog zaměřený především na středověkou a postmedievální archeologii, nejstarší vývoj městských urbanismů, dějiny hmotné kultury a výzkum v oboru kulturní historie, působí v Olomouci, autor prací z oboru, historických textů a katalogů historických výstav. Také hudebník .

      Více od autora

      • Dopravu hradíme my

        Objednávkám nad 699 Kč

      • Tituly,  které jinde
        nenajdete

        Sběratelské kusy i knižní novinky

      • Balíme ekologicky

        A s radostí

      • Vykupujeme knihy

        Za hotovost a s vlastním odvozem

      Potřebujete místo
      v knihovně?

      Prodejte své knihy
      online!

      Zjistit cenu

      Přidáno do košíku!