Knihy
Historie
Evropská historie
Jan Herben
Ohlas zahraniční revoluce doma

Jan Herben
Ohlas zahraniční revoluce doma : sedmá přednáška v cyklu o našem národním osvobození, pořádaném jednotami ČSOL

1924 | Nakladatelství Památník Odboje

Sedmá přednáška v cyklu o našem národním osvobození, pořádaném jednotami ČSOL v Praze I.-II.-V. až VII. Sedmá přednáška v cyklu o našem národním osvobození, pořádaném jednotami ČSOL v Praze I.-II.-V. až VII.

Stav

Dobrý

archy stále nerozřezané, natrhnutá obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, archy stále nerozřezané, natrhnutá obálka
Vazba:	sešit
Počet stran:	48
Jazyk:	česky
Edice:	Cyklus přednášek o našem národním osvobození
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 1. 2026 21:45
Číslo položky:	1523110

O autorovi

Jan Herben

Jan Herben byl český a československý politik, novinář, spisovatel a historik. Jan Herben se narodil jako jeden z pěti dětí Vavřince Herbena a jeho manželky Alžběty, rozené Slampové. Tři jejich děti se nedožily dospělého věku a zůstali jen bratři Jan a Václav. Předkové z otcovy strany přišli ze Slovenska a původně se jmenovali Hrebeňovi. Vavřinec Herben se narodil v Morkůvkách, byl muzikant, zpěvák a s Alžbětou pracovali jako námezdní síly u sedláků. Až později se Vavřinec stal správcem panského velkostatku v Čejči a hajným. Matčini rodiče Matěj a Kateřina Slampovi sloužili na faře ve Velkých Pavlovicích a později si koupili domek v Brumovicích. Jejich jediná dcera Alžběta sloužila v panském domě v Čejči. Jan studoval na brněnském gymnáziu na nynější třídě Kpt. Jaroše, kde byl žákem etnografa Františka Bartoše a historika Václava Royta . Zde v roce 1878 maturoval. Rodina z něho chtěla mít kněze, ale Herben místo toho na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze v letech 1878–1883 absolvoval historii, zeměpis a češtinu. Byl žákem Václava Tomka, Jaroslava Golla, Antonína Rezka, Martina Hattaly, Jana Gebauera, Antonína Gindelyho, Josefa Emlera, Johanna Kelleho, Jana Palackého, Josefa Durdíka aj. Velký vliv na něj měl Tomáš Garrigue Masaryk. V roce 1892 se oženil s Bronislavou Foustkovou, příležitostnou spisovatelkou. 27. září 1899 v Praze vystoupil z římskokatolické církve a konvertoval k protestantismu. V letech 1885–1886 byl novinářem Národních listů. Julius Grégr ho však propustil za podporu odpůrců tzv. Rukopisů. Na Vánoce 1886 založil čtrnáctideník Čas, list realistů , který měl sice málo čtenářů, ale byl poměrně vlivný. V roce 1889 se Čas přeměnil na týdeník. V letech 1894–1906 byl vlastníkem Času, který dotoval z vlastních prostředků. Od roku 1895 vycházela Knihovnička Času a od roku 1896 beletristická příloha Besedy Času...

Více od autora