Jan Dvořák, Jiří Švestka, Michaela Zuklínová
Občanské právo hmotné 4 : Dědické právo - Díl čtvrtý

2019 | Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, a.s.

Čtvrtý svazek základní vysokoškolské učebnice obsahuje výklad dědického práva podle hlavy III části třetí občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Kniha navazuje na první tři svazky, které čtenáře provedly obecnou a rodinnou částí a obecným výkladem k věcným právům. Dědické právo po přijetí občanského zákoníku č. 89/2012… Sb. doznalo ve srovnání s jinými částmi občanského práva hmotného největších změn, zejména co se týče posílení testovací svobody zůstavitele. Zároveň je nyní jednou z nejsložitějších oblastí soukromého práva. Učebnice postupuje přehledně od základních zásad dědického práva a výkladu pojmu subjektivního dědického práva k jednotlivým dědickým titulům. Podrobně je vysvětlena jejich podstata, pořadí podle síly i jejich podstatné náležitosti. Výklad zákonné dědické posloupnosti jako nejslabší dědický titul je doplněn o názorné grafy dědických tříd. Předposlední kapitola učebnice obsahuje důležité procesní souvislosti projednání pozůstalosti soudem podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a také praktické informace o přechodu dluhů na dědice. Kniha je dílem předních českých civilistů působících na Právnické fakultě Univerzity Karlovy i v právní praxi. První svazek učebnicového kompletu byl oceněn jako nejlepší právnická publikace a nejlepší učebnice Univerzity Karlovy za rok 2013. Čtvrtý svazek základní vysokoškolské učebnice obsahuje výklad dědického práva podle hlavy III části třetí občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Kniha navazuje na první tři svazky, které čtenáře provedly …obecnou a rodinnou částí a obecným výkladem k věcným právům. Dědické právo po přijetí občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. doznalo ve srovnání s jinými částmi občanského práva hmotného největších změn, zejména co se týče posílení testovací svobody zůstavitele. Zároveň je nyní jednou z nejsložitějších oblastí soukromého práva. Učebnice postupuje přehledně od základních zásad dědického práva a výkladu pojmu subjektivního dědického práva k jednotlivým dědickým titulům. Podrobně je vysvětlena jejich podstata, pořadí podle síly i jejich podstatné náležitosti. Výklad zákonné dědické posloupnosti jako nejslabší dědický titul je doplněn o názorné grafy dědických tříd. Předposlední kapitola učebnice obsahuje důležité procesní souvislosti projednání pozůstalosti soudem podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a také praktické informace o přechodu dluhů na dědice. Kniha je dílem předních českých civilistů působících na Právnické fakultě Univerzity Karlovy i v právní praxi. První svazek učebnicového kompletu byl oceněn jako nejlepší právnická publikace a nejlepší učebnice Univerzity Karlovy za rok 2013.

Stav

Nová

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 13. 4. 2026

O knize

Stav:	Nová
Vazba:	Brožovaná
Počet stran:	196
Jazyk:	česky
ISBN10:	807478939X
ISBN:	9788074789397
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 1. 2026 5:41
Číslo položky:	1570782

O autorech

Jan Dvořák

Doc. PhDr. Jan Dvořák je český prozaik, editor, nakladatel, redaktor, filmový teoretik a literární kritik. Jan Dvořák se narodil v rodině učitele a klavíristky. Blízkým přítelem rodiny byl malíř Otakar Kubín – Coubine. Korespodence mezi rodiči a tímto česko – francouzským umělcem využil Dvořák k napsání románu Odvrácená strana obrazu. Za 2. světové války žil Jan Dvořák v Kolíně, do základní školy chodil v Praze. Po ukončení Střední průmyslové školy grafické, na které maturoval v roce 1957, vystudoval češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté nastoupil jako redaktor do Východočeského nakladatelství v Hradci Králové, do roku 1970 byl jeho šéfredaktorem, v letech 1990 – 92 ředitelem. Jan Dvořák externě pracoval jako dramaturg a vysokoškolský učitel. Od roku 1992 vyučoval český jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, od roku 1994 , byl vedoucím Ústavu českého jazyka a literatury téže fakulty.

Více od autora

Jiří Švestka

Jiří Švestka byl český právník a odborník na občanské právo. V roce 1953 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, na které po roce justiční praxe začal vědecky působit. Roku 1964 se zde habilitoval, roku 1982 se stal doktorem věd a profesuru občanského práva získal v roce 1985. Odborně se věnoval celému občanskému právu, nejvýznamněji ale zasáhl do oblastí práva na ochranu osobnosti a odpovědnosti za škodu. Také působil v právní praxi, a to jako advokát nebo jako člen Legislativní rady vlády.

Více od autora