Knihy
Beletrie
Česká literatura
Svatopluk Čech
Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do ...

Svatopluk Čech
Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do XV. století

1959 | Státní pedagogické nakladatelství

Příběh pana Broučka - naštěstí jen ve snu.
Za letního večera se dostal pan Brouček v hospůdce pana Würfla "Na vikárce" na Hradčanech do hádky, v níž pan Brouček podle četby rytířských románů dokazoval, že jsou pod Prahou rozsáhlé podzemní chodby. Při tom popíjel, až konečně zbyl v hospůdce sám. Odcházejíc vyšel dopř…edsíňky, vtom však ucítil, že se někam řítí. Když dopadl, poznal, že je v jakési dlouhé podzemní chodbě. Po dlouhé cestě
chodbou přijde po schůdkách do sklepení, kde je nesmírné množství pokladů. Podle obrazu Václava IV. má za to, že to je klenotnice krále Václava IV. Tajné pero v obraze povolí a pan Brouček se dostane z klenotnice na ulici; ale jaksi se v ní, ač je Pražan, nevyzná. Neví, že je v Praze
15. století. Všude je na ulicích tma a domy mají podivné vikýře a arkýře. Pan Brouček potká jakéhosi člověka s lucernou, ten však mluví zvláštní češtinou a tvrdí, že je rok 1420. Pan Brouček slyší cosi o válce, vidí zástup ozbrojenců a zmaten sedne na kamenné sedátko proti domu "U bílého zvonu" nedaleko Týnského kostela. Tam jej najde jakýsi člověk v strakatém obleku. Je to měšťan Janek od zvonu, přezdívaný Domšík. Ten se diví češtině, kterou mluví pan Brouček, i jeho obleku i tomu, že pan Brouček neví nic o obležení Prahy Zikmundovým vojskem; ale pak vezme Domšík pana Broučka s sebou do svého domu
. Tam se pan Brouček vyspí a potom se oblékne do staročeského šatu a jde ke stolu. Pozná Domšíkovu dceru Kunhutu a ta se mu rázem zalíbí. Až dotud se panu Broučkovi všechno líbilo. Ale teď musí do Domšíkovy zbrojnice a pak jít s Domšíkem k husitskému vojsku. Brouček neumí zacházet se zbraní, klopýtá o halapartnu. Cestou se staví s Domšíkem v hospůdce a tam je svědkem hádky o náboženské věci. Tam také pan Brouček okusí poprvé medoviny. Tu je vyruší zpráva o útoku křížáků, všichni se vyhrnou z krčmy, pan Brouček upadne. Je nalezen hejtmanem Chvalem a knězem Korandou, nalže jim o svých hrdinských činech a je jimi doveden před samého Žižku na hoře Vítkově. Tam potom musí pracovat na náspu. Dojde k památné bitvě na hoře Vítkově. Pan Brouček má bojovat, ale podaří se mu uniknout do Prahy, kde se vydává za Žižkova posla. V Domšíkově domě se převlékne do svých moderních šatů. Je zajat, předveden husity znovu před Žižku a má být jako zběh upálen. Brouček je strčen do sudu a sud je zapálen. V úzkostí volá Domšíkovu Kunhutu. Vtom otevře oči a vidí před sebou dobráckou tvář pana Würfla, který se dívá do sudu, co to tam kuňká. Vidí pana Broučka, pomůže mu ze sudu, do kterého večer pan Brouček, když opouštěl krčmu, spadl. Pak pan Brouček vypravuje o svých dobrodružstvích a lituje pokladů krále Václava, jež zůstaly v 15. století. Příběh pana Broučka - naštěstí jen ve snu.
Za letního večera se dostal pan Brouček v hospůdce pana Würfla "Na vikárce" na Hradčanech do hádky, v níž pan Brouček podle četby rytířských románů dokazo…val, že jsou pod Prahou rozsáhlé podzemní chodby. Při tom popíjel, až konečně zbyl v hospůdce sám. Odcházejíc vyšel dopředsíňky, vtom však ucítil, že se někam řítí. Když dopadl, poznal, že je v jakési dlouhé podzemní chodbě. Po dlouhé cestě
chodbou přijde po schůdkách do sklepení, kde je nesmírné množství pokladů. Podle obrazu Václava IV. má za to, že to je klenotnice krále Václava IV. Tajné pero v obraze povolí a pan Brouček se dostane z klenotnice na ulici; ale jaksi se v ní, ač je Pražan, nevyzná. Neví, že je v Praze
15. století. Všude je na ulicích tma a domy mají podivné vikýře a arkýře. Pan Brouček potká jakéhosi člověka s lucernou, ten však mluví zvláštní češtinou a tvrdí, že je rok 1420. Pan Brouček slyší cosi o válce, vidí zástup ozbrojenců a zmaten sedne na kamenné sedátko proti domu "U bílého zvonu" nedaleko Týnského kostela. Tam jej najde jakýsi člověk v strakatém obleku. Je to měšťan Janek od zvonu, přezdívaný Domšík. Ten se diví češtině, kterou mluví pan Brouček, i jeho obleku i tomu, že pan Brouček neví nic o obležení Prahy Zikmundovým vojskem; ale pak vezme Domšík pana Broučka s sebou do svého domu
. Tam se pan Brouček vyspí a potom se oblékne do staročeského šatu a jde ke stolu. Pozná Domšíkovu dceru Kunhutu a ta se mu rázem zalíbí. Až dotud se panu Broučkovi všechno líbilo. Ale teď musí do Domšíkovy zbrojnice a pak jít s Domšíkem k husitskému vojsku. Brouček neumí zacházet se zbraní, klopýtá o halapartnu. Cestou se staví s Domšíkem v hospůdce a tam je svědkem hádky o náboženské věci. Tam také pan Brouček okusí poprvé medoviny. Tu je vyruší zpráva o útoku křížáků, všichni se vyhrnou z krčmy, pan Brouček upadne. Je nalezen hejtmanem Chvalem a knězem Korandou, nalže jim o svých hrdinských činech a je jimi doveden před samého Žižku na hoře Vítkově. Tam potom musí pracovat na náspu. Dojde k památné bitvě na hoře Vítkově. Pan Brouček má bojovat, ale podaří se mu uniknout do Prahy, kde se vydává za Žižkova posla. V Domšíkově domě se převlékne do svých moderních šatů. Je zajat, předveden husity znovu před Žižku a má být jako zběh upálen. Brouček je strčen do sudu a sud je zapálen. V úzkostí volá Domšíkovu Kunhutu. Vtom otevře oči a vidí před sebou dobráckou tvář pana Würfla, který se dívá do sudu, co to tam kuňká. Vidí pana Broučka, pomůže mu ze sudu, do kterého večer pan Brouček, když opouštěl krčmu, spadl. Pak pan Brouček vypravuje o svých dobrodružstvích a lituje pokladů krále Václava, jež zůstaly v 15. století.

Stav

Dobrý

opotřebená obálka

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (26. 5. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý, opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	205
Jazyk:	česky
Edice:	Mimočítanková četba
Vydání:	Vyd. v SPN 3.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 7. 2025 11:22
Číslo položky:	1290218

O autorovi

Svatopluk Čech

Svatopluk Čech byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil příběhy pana Broučka. Narodil se v Ostředku u Benešova. Jeho otec František Jaroslav Čech byl panský hospodářský správce a český vlastenec. V letech 1848–1849 v době konání Kroměřížského sněmu působil v Kroměříži jako novinář. Povolání a vlastenectví otce byly důvodem častého stěhování v době básníkova mládí. Dětství prožil na Benešovsku v Ostředku, Jezeře, Střížkově a Postupicích a v Litni na Berounsku. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 1873–1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze. Řádným členem České akademie věd a umění zvolen dne 3. července 1890, svého členství se vzdal v roce 1895. Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. V letech 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka. Konec života trávil v Praze na Letné, v Holešovicích a v Tróji. Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě. Na hrobě byla instalována portrétní socha v životní velikosti, dílo Jakuba Obrovského. Jeho dílo je žánrově velmi bohaté. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj, ale také sociální, politickou a alegorickou lyriku, satiry, povídky a romány. Svými Výlety pana Broučka se stal jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. Napsal také velké množství humoristických povídek, črt a fejetonů, ke kterým čerpal často náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým...

Více od autora