František Běhounek
Neviditelné paprsky

1939 | Nakladatelství Unie

1. vydání.
Obsah: Viditelné světlo. Světlo a elektřina. Záření jež proniká kovem. Zářící hmota. Záření a energie. Umělé záření hmoty. Kosmické paprsky. Zářící slunce. Atomy a molekuly jako zdroj záření. Rejstřík jmenný a věcný. Seznam obrázků. 1. vydání.
Obsah: Viditelné světlo. Světlo a elektřina. Záření jež proniká kovem. Zářící hmota. Záření a energie. Umělé záření hmoty. Kosmické paprsky. Zářící slunce. Atomy a molekuly jako zdroj zá…ření. Rejstřík jmenný a věcný. Seznam obrázků.

Stav

Mírně opotřebená

zašlá obálka, lehce cítit po vlhkosti, flíčky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, zašlá obálka, lehce cítit po vlhkosti, flíčky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	151
Jazyk:	česky
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Věda všem
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 5. 2025 10:2
Číslo položky:	1224125

O autorovi

František Běhounek

František Běhounek byl český fyzik, akademik, profesor a spisovatel, autor odborné literatury, literatury pro mládež a science fiction. Narodil se 27. října 1898 v Praze. Studoval na reálném gymnáziu, kde maturoval roku 1916. Dále studoval na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity a zde získal roku 1922 doktorát přírodních věd. Po absolutoriu Karlovy univerzity pokračoval ve studiu v Paříži na Sorboně a díky dvouletému stipendiu studoval rovněž radiologii, pod přímým vedením paní Marie Curie-Skłodowské. Po návratu do Československa působil na Státním radiologickém ústavu . Roku 1926 se zúčastnil, na přímou přímluvu paní Skłodowské, části výpravy Roalda Amundsena k severnímu pólu, vzducholodí Norge. Prováděl měření na Špicberkách, ale vlastního letu k pólu se ještě nezúčastnil – letěly jen jeho měřicí přístroje. Roku 1928 byl, jako specialista na kosmické záření, vědeckým členem posádky vzducholodi Italia, pod vedením generála Umberta Nobileho. Na vzducholodi Italia, jako první Čech, přeletěl nad severním pólem. Následné ztroskotání při návratu vzducholodi, několikatýdenní pobyt na ledové kře a záchranu sovětským ledoborcem Krasin, popsal v knize Trosečníci na kře ledové , později vydáno jako Trosečníci polárního moře. Kniha byla přeložena do řady světových jazyků. V roce 1929, rok po návratu z této výpravy, habilitoval na Karlově univerzitě a stal se docentem radioaktivity a atmosférické elektřiny. Nadále se zabýval vědeckou prací i psaním knih. V letech 1933–1945 vedl v Praze Státní radiologický ústav, který předtím zakládal. V letech 1936–1938 se podílel na založení observatoře atmosférické elektřiny na Štrbském plese. Po roce 1945 byl vedoucím fyzikálního oddělení Radioléčebného ústavu v Praze. Od roku 1951 vedl Onkologický ústav, který se stal o pět let později součástí Ústavu jaderné fyziky ČSAV. V roce 1953 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Roku 1954 získ...

Více od autora