Kenzaburó Óe
Němý výkřik

2024 | Nakladatelství Vyšehrad

Román o vztahu dvou bratrů, kteří se po odloučení navracejí do rodného domu v západním Japonsku. Zatímco starší Micusaburó se snaží vyrovnat se sebevraždou svého přítele, narozením postiženého syna a manželčiným alkoholismem, mladší Takaši podněcuje místní mládež ke vzpouře proti korejskému obchodníkovi, aby ochránil s…polečenství před kulturním rozkladem. Oba bratři zároveň žijí ve stínu neobjasněné smrti svých dvou sourozenců. Jakmile je rodinné tajemství rozkryto, vztah bratrů se ocitá v hraničním bodě. Román o vztahu dvou bratrů, kteří se po odloučení navracejí do rodného domu v západním Japonsku. Zatímco starší Micusaburó se snaží vyrovnat se sebevraždou svého přítele, narozením postiženého syna a …manželčiným alkoholismem, mladší Takaši podněcuje místní mládež ke vzpouře proti korejskému obchodníkovi, aby ochránil společenství před kulturním rozkladem. Oba bratři zároveň žijí ve stínu neobjasněné smrti svých dvou sourozenců. Jakmile je rodinné tajemství rozkryto, vztah bratrů se ocitá v hraničním bodě.

Stav

Nová

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 10. 2. 2026

O knize

Stav:	Nová
Vazba:	Pevná
Počet stran:	315
Jazyk:	česky
ISBN10:	807601977X
ISBN:	9788076019775
Překladatel:	Anna Cima
Edice:	Svetová próza
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 9. 2025 9:58
Číslo položky:	1374434

O autorovi

Kenzaburó Óe

Kenzaburó Óe je japonský spisovatel. Po Jasunari Kawabatovi je druhým japonským nositelem Nobelovy ceny za literaturu, kterou obdržel roku 1994. Narodil se v odlehlé horské vesnici Öse v prefektuře Ehime na ostrově Šikoku. V roce 1954 začal studovat na Tokijské univerzitě francouzskou literaturu. Byl silně ovlivněn Jeanem-Paulem Sartrem, o jehož díle napsal disertační práci a se kterým se i později osobně seznámil při svých cestách po Evropě. Roku 1960 se oženil a navštívil Čínu, kde se sešel s Mao Ce-tungem. Narození mentálně postiženého syna roku 1963 změnilo jeho životní hodnoty i způsob psaní. V šedesátých letech navštívil kromě Francie také Sovětský svaz. Politicky se angažuje na straně japonské levice. Ve svých prvních povídkách a novelách zobrazil deziluzi poválečné generace japonské mládeže a hned si získal uznání kritiky. Za povídku Chov obdržel roku 1958 prestižní Akutagawovu cenu. Jeho sloh byl naturalistický, nevyhýbal se tabuizovaným stránkám lidského života. V 60. letech se v jeho dílech projevuje reflexe problematiky atomových zbraní. Zabývá se i záležitostmi ekologie. V roce 1967 obdržel Tanizakiho literární cenu za román Fotbal z prvního roku éry Mannen . Roku 1994 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu jako spisovateli, "který poetickou silou vytváří imaginární svět, v němž se život a mýtus spojují ve zhuštěný, otřesný obraz údělu člověka naší doby" . Dále bylo při udělování této konstatováno, že "Óe uspěl především v tom, jak si dokázal proklestit cestu věcmi soukromými, aby ve smyšleném světě, který vynalézavě propracovává, vyjádřil, co je lidem společné." Po obdržení Nobelovy ceny prohlásil, že nastal konec beletrie a že tudíž i on po dokončení své trilogie Hořící zelený strom v roce 1995 přestane psát beletristické prózy. Přesto se na tuto literární scénu ještě několikrát vrátil...

Více od autora