Ladislav Stroupežnický
Naši furianti : obraz života v české vesnici o 4 dějstvích

1929 | Nakladatelství Nakladatelské družstvo Máje

Vysloužilý voják Bláha chce být ponocným ve vsi, starosta Dubský mu už slíbil hlas, Bušek mu ho dá jistě kvůli Václavu Dubských, který si vezme jejich Verunku, starosta se však nepohlodl s Buškem o pár koní a Bušek odmítá hlasovat pro Bláhu. Děj se dále zamotává a proplétá a furiantští sousedé si dělají naschvály. Vysloužilý voják Bláha chce být ponocným ve vsi, starosta Dubský mu už slíbil hlas, Bušek mu ho dá jistě kvůli Václavu Dubských, který si vezme jejich Verunku, starosta se však nepohlodl s Buškem o pá…r koní a Bušek odmítá hlasovat pro Bláhu. Děj se dále zamotává a proplétá a furiantští sousedé si dělají naschvály.

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, bez obálky
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	115
Jazyk:	česky
Edice:	25. svazek ed. 25. svazek ed. Divadelní knihovna "Máje"
Vydání:	7. vyd., upravené vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 9. 2026 11:28
Číslo položky:	1914747

O autorovi

Ladislav Stroupežnický

Ladislav Stroupežnický byl český spisovatel, dramatik a dramaturg Národního divadla. Stroupežnický se narodil v prostředí regionálních vzdělanců, otec byl hospodářským správcem premonstrátských statků a ředitelem patrimoniální kanceláře panství v Cerhonicích. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku, než byl pro kázeňské přestupky vyloučen. Poté se stal ve svém rodišti praktikantem na premonstrátském velkostatku a archivářem, nezískal sice žádné literární vzdělání, ale měl dobrou společnost a dobrý přístup do knihoven. Ve svých sedmnácti letech, v noci při číhané, omylem vystřelil po hajném, načež se v pominutí mysli pokusil o sebevraždu. Rána mu utrhla spodní čelist a nos. Otec jej dal převézt na pražskou kliniku k později proslulému chirurgovi Vilému Weissovi, kde Ladislav podstoupil několik operací, rok nemohl mluvit a věnoval se kreslení, psaní a vyřezávání ze dřeva či slonoviny, zejména siluetám řezaným lupénkovou pilkou. I po ročním pobytu v nemocnici a plastice mu až do konce života zůstal zohavený obličej. Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy, kde přispíval do několika časopisů. Nejprve se snažil prosadit jako humorista. V té době pracoval jako úředník v pojišťovně, později jako písař na berní správě magistrátu. Roku 1882, když se po požáru začalo znovu budovat pražské Národní divadlo, stal se až do své smrti jeho prvním dramaturgem. V této funkci musel překonávat řadu překážek a odrážet útoky a kritiku, nejen nepřátel, ale také autorů a publika romantického spektra. Jeho příkrou kritiku těžce snášel například Julius Zeyer. Podle jiných kritiků jeho přísnost a vysoké nároky vůči dramatikům získaly divadlu vysoký kredit již od jeho počátků. Dne 22. května 1890 se oženil s herečkou Annou Turkovou . Žili spolu v Praze, zprvu Na Zderaze.; z prosperující živnosti manželů Anna zakoupila na Vinohradech vlastní dům čp. 271. Roku 1892 Stroupežnický zemřel, když podlehl onemocnění t...

Více od autora

Komentáře ke knize