Hana Klenková
Náš president : listy o životě doktora Edvarda Beneše

1947 | Nakladatelství Melantrich

Kniha o životě a díle presidenta Edvarda Beneše, kterou vám v prvém novém ročníku Pramene četby předkládáme, budiž vám životním povzbuzením, co může vykonati i nejchudší jednotlivec, má-li v sobě sílu odhodlání něčím být, poctivě žít a pracovat. Sám president Edvard Beneš byl synem kožlanského chalupníka , byla doma u …nich častá nouze o peníze, všichni byli zapraženi do perné práce malého hospodářství. Dědeček, nejméně zdatný člen rodiny pro své stáří, vstával k práci již o čtvrté hodině ráno. Matka presidentova jako dívka sloužíj vala a později, když se vdala, sama sekávala na poli kosou, orala, vláčela, žala. Otec pana presidenta prý měl prsty na rukou prací tak zmrzačelé jako pahýly. Malý Edvard musel jako dítě mnoho doma vypomáhat. Žilo se nejskrovněji, k snídani vařívala se česnečka, v poledne bývala vodová polévka. Nebylo na studování a Edvard sám měl být ševcem. Bratři, kteří studovali, sami vzájemně si vypomáhali. Kniha přítomná, která i tyto počátky života presidentova líčí, ukazuje právě vám, jaké houževnatosti bylo potřebí, aby chudý chlapec pronikl jako student a stal se v životě tím, čím je. Bylo tu mnoho uskrovňování a silné vůle, která přemáhala nesnáze i tehdy, když v životě bylo nejhůře. Edvard Beneš se mnoho učil a pracoval, než mohl dobýt tak skvělého místa v národě, jako první muž svého lidu. Když společně s Masarykem bojoval v cizině za první války za naše osvobození, i tu žil velmi skrovně, bez chvíle oddechu, ale věděl vždycky, co chce a kam cílí, poněvadž pracoval pro svůj národ s láskou uvědomělou. V nejtěžších letech za poslední války poslouchali jste mnozí jeho řeči k nám z ciziny. Byly všem útěchou a nadějí. Věřil vždycky pevně v naše osvobození a před svým návratem do vlasti ještě volal: „Občané českoslovenští! Vyjdeme z této války zase vítězní, sjednocení, svobodní. Musíme se však učit z chyb a z nedostatků minulosti stejně jako ze svých nových úspěchů a vítězství... Mějte víru v tento nový život a mějte všichni odvahu se k němu mužně, beze strachu a poctivě probojovat. “

Ve vás, mladí čtenáři, je největší víra v budoucnost národa. Ve vašem jednání a v dobrém a krásném vašem životě. Vy si utvoříte své štěstí jedině sami, a utvoříte národ šťastný, nebo těžko a bolestně žijící. Kniha, kterou vám do ruky vkládáme, chce vás k tomuto štěstí přiblížit právě dobrým příkladem jednoho z největších českých lidí, ne slovy, ale celou jeho životní podstatou. Jsme rádi, že můžeme jí po letech krutého poddanství opět zahájit svou sbírku knih a přejeme si, aby vám byl Pramen četby nadále takovou posilou a radosti jako býval v prvních a temných letech války. Kniha o životě a díle presidenta Edvarda Beneše, kterou vám v prvém novém ročníku Pramene četby předkládáme, budiž vám životním povzbuzením, co může vykonati i nejchudší jednotlivec, má-li v sobě sílu… odhodlání něčím být, poctivě žít a pracovat. Sám president Edvard Beneš byl synem kožlanského chalupníka , byla doma u nich častá nouze o peníze, všichni byli zapraženi do perné práce malého hospodářství. Dědeček, nejméně zdatný člen rodiny pro své stáří, vstával k práci již o čtvrté hodině ráno. Matka presidentova jako dívka sloužíj vala a později, když se vdala, sama sekávala na poli kosou, orala, vláčela, žala. Otec pana presidenta prý měl prsty na rukou prací tak zmrzačelé jako pahýly. Malý Edvard musel jako dítě mnoho doma vypomáhat. Žilo se nejskrovněji, k snídani vařívala se česnečka, v poledne bývala vodová polévka. Nebylo na studování a Edvard sám měl být ševcem. Bratři, kteří studovali, sami vzájemně si vypomáhali. Kniha přítomná, která i tyto počátky života presidentova líčí, ukazuje právě vám, jaké houževnatosti bylo potřebí, aby chudý chlapec pronikl jako student a stal se v životě tím, čím je. Bylo tu mnoho uskrovňování a silné vůle, která přemáhala nesnáze i tehdy, když v životě bylo nejhůře. Edvard Beneš se mnoho učil a pracoval, než mohl dobýt tak skvělého místa v národě, jako první muž svého lidu. Když společně s Masarykem bojoval v cizině za první války za naše osvobození, i tu žil velmi skrovně, bez chvíle oddechu, ale věděl vždycky, co chce a kam cílí, poněvadž pracoval pro svůj národ s láskou uvědomělou. V nejtěžších letech za poslední války poslouchali jste mnozí jeho řeči k nám z ciziny. Byly všem útěchou a nadějí. Věřil vždycky pevně v naše osvobození a před svým návratem do vlasti ještě volal: „Občané českoslovenští! Vyjdeme z této války zase vítězní, sjednocení, svobodní. Musíme se však učit z chyb a z nedostatků minulosti stejně jako ze svých nových úspěchů a vítězství... Mějte víru v tento nový život a mějte všichni odvahu se k němu mužně, beze strachu a poctivě probojovat. “

Ve vás, mladí čtenáři, je největší víra v budoucnost národa. Ve vašem jednání a v dobrém a krásném vašem životě. Vy si utvoříte své štěstí jedině sami, a utvoříte národ šťastný, nebo těžko a bolestně žijící. Kniha, kterou vám do ruky vkládáme, chce vás k tomuto štěstí přiblížit právě dobrým příkladem jednoho z největších českých lidí, ne slovy, ale celou jeho životní podstatou. Jsme rádi, že můžeme jí po letech krutého poddanství opět zahájit svou sbírku knih a přejeme si, aby vám byl Pramen četby nadále takovou posilou a radosti jako býval v prvních a temných letech války.

Stav

Dobrý

bez obálky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	volná brož
Počet stran:	110 , 8 nečíslovaných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	Pramen četby. Knižnice pro mládež
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 5. 2024 9:7
Číslo položky:	849562

O autorovi

Hana Klenková

Hana Klenková, rozená Jana Benešová byla autorka próz pro mládež i pro dospělé, překladatelka z angličtiny a publicistka. Byla dcerou Vojty Beneše , v té době učitele v Čakovicích a matky Emilie, rozené Řezáčové . Otec Hany Klenkové byl bratr československého prezidenta Edvarda a Václava Beneše. Její mladší bratr byl Václav Ladislav Beneš . Dětství prožila v Brandýse nad Labem, roku 1914 odjela s rodiči do USA, kde se otec podílel na organizování protirakouského emigrantského odboje. 1919 se vrátila do vlasti, 1925 maturovala na gymnáziu v Praze. Studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy přerušila a absolvovala učitelské zkoušky v Čáslavi. Podnikla cesty do Rakouska, Švýcarska a opět do USA, kde v letech 1927–1928 studovala na Vassar College v Poughkeepsie u New Yorku sociologii a psychologii. Krátce pracovala ve výchovném ústavu v Pensylvánii. Po návratu učila rok v Praze. V roce 1929 se provdala za učitele Ladislava Klenku, který se 1932 stal ředitelem dětského výchovného ústavu v Načeradci u Vlašimi. Zde působila mezi lety 1939 až 1964 jako vychovatelka. Poté odešla na odpočinek do obce Lesáky pod Blaníkem a od roku 1967 žila v Praze. Vychází z její bohaté vychovatelské a učitelské zkušenosti. Hrdinky jejích próz jsou ženy - emancipované a sebevědomé osobnosti, které převyšují své okolí nadáním, energií a vzděláním, jež v její generaci nebylo prioritou. Detailním líčením prostředí a psychologie navazuje na tradiční realistický román. Kniha Rok na vsi byla dílem jejího otce, kterého kryla svým jménem. Přesto se publikace dostala do prodeje až po německé okupaci, v roce 1945.

Více od autora