Knihy
Ezoterika
D. Ž Bor
Napříč říší královského umění

D. Ž Bor
Napříč říší královského umění

1995 | Nakladatelství Trigon

Přes všechnu snahu vysvětlit její původ a pravý účel, zůstává alchymie stále zahalena tajemstvím. Tuto kdysi chrámovou vědu znali pouze velekněží a králové. Její tajné učení bylo vyhrazeno těm, kdo prokázali připravenost ducha a dokonalost svých pravých ctností. Nevíme, jak dlouho trval tento podivuhodně tradovaný stav…: jistě hodně dlouho. Teprve s definitivním pádem klasických zasvěcovacích středisek vychází alchymie z tajemného šera chrámových dílen a vydává se na dlouhou cestu k nám, do Evropy, aby hledala své adepty. Alchymisté jsou lidé svobodní, kteří se však skrývají, aby nebyli rozpoznáni jako kacíři a společníci ďábla. Tak tomu tehdy bylo.

S příchodem osvícenství, které vysoko pozdvihlo čadící lampy racionalismu, mizí po pravých adeptech a Mistrech všechny stopy. Devatenácté století se královské vědě vysmálo. Ale už na přelomu tohoto století se těm nejgeniálnějším mozkům začíná alchymie jevit jako něco, čemu sice nerozumíme, ale co jako by předběhlo dobu: oficiální věda učiní několik důležitých objevů, které zprvu naznačují a potom bezpečně prokazují, že přeměna prvků je možná: v přírodě dokonce v některých případech probíhá samovolně. Slova o jednotnosti hmoty se potvrzují.

Ale nejen vědci, také umělci začínají propadat kouzlu královny Alchymie. Většina tzv. prokletých básníků, k nimž můžeme připočíst pozdější členy skupiny Vysoká hra a některé ze surrealistů, byla alchymií ovlivněna. Alchymistická filosofie začala zajímal i psychology: v tomto směru má největší zásluhy C. G. Jung, jenž na alchymistických principech postavil celé své učení, které vyvolalo neobyčejný zájem. Skutečné poslání alchymie však přese vše uniká hledajícím mezi prsty.

Kniha Napříč říší Královského Umění si neklade vysoké cíle. Chce jen naznačit možné cesty, které by mohly vést k vědě takového Lulla, Flamela či Fulcanelliho. Tomuto prvnímu „knižnímu“ vydání předcházelo dvoudílné vydání samizdatové z let 1988-89, které vyšlo v 99 výtiscích. Nyní tedy přepracováno a navíc vybaveno více než 290 vyobrazeními přichází ke čtenářům znovu. Snad probudí zájem všech, kteří hledají a jsou rozhodnuti nalézt. Přes všechnu snahu vysvětlit její původ a pravý účel, zůstává alchymie stále zahalena tajemstvím. Tuto kdysi chrámovou vědu znali pouze velekněží a králové. Její tajné učení bylo vyhrazeno těm, kdo pr…okázali připravenost ducha a dokonalost svých pravých ctností. Nevíme, jak dlouho trval tento podivuhodně tradovaný stav: jistě hodně dlouho. Teprve s definitivním pádem klasických zasvěcovacích středisek vychází alchymie z tajemného šera chrámových dílen a vydává se na dlouhou cestu k nám, do Evropy, aby hledala své adepty. Alchymisté jsou lidé svobodní, kteří se však skrývají, aby nebyli rozpoznáni jako kacíři a společníci ďábla. Tak tomu tehdy bylo.

S příchodem osvícenství, které vysoko pozdvihlo čadící lampy racionalismu, mizí po pravých adeptech a Mistrech všechny stopy. Devatenácté století se královské vědě vysmálo. Ale už na přelomu tohoto století se těm nejgeniálnějším mozkům začíná alchymie jevit jako něco, čemu sice nerozumíme, ale co jako by předběhlo dobu: oficiální věda učiní několik důležitých objevů, které zprvu naznačují a potom bezpečně prokazují, že přeměna prvků je možná: v přírodě dokonce v některých případech probíhá samovolně. Slova o jednotnosti hmoty se potvrzují.

Ale nejen vědci, také umělci začínají propadat kouzlu královny Alchymie. Většina tzv. prokletých básníků, k nimž můžeme připočíst pozdější členy skupiny Vysoká hra a některé ze surrealistů, byla alchymií ovlivněna. Alchymistická filosofie začala zajímal i psychology: v tomto směru má největší zásluhy C. G. Jung, jenž na alchymistických principech postavil celé své učení, které vyvolalo neobyčejný zájem. Skutečné poslání alchymie však přese vše uniká hledajícím mezi prsty.

Kniha Napříč říší Královského Umění si neklade vysoké cíle. Chce jen naznačit možné cesty, které by mohly vést k vědě takového Lulla, Flamela či Fulcanelliho. Tomuto prvnímu „knižnímu“ vydání předcházelo dvoudílné vydání samizdatové z let 1988-89, které vyšlo v 99 výtiscích. Nyní tedy přepracováno a navíc vybaveno více než 290 vyobrazeními přichází ke čtenářům znovu. Snad probudí zájem všech, kteří hledají a jsou rozhodnuti nalézt.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	215
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085320517
ISBN:	9788085320510
Ilustrátor:	Vladislav Zadrobílek
Edice:	Ametyst
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 4. 2026 13:39
Číslo položky:	1716357

O autorovi

D. Ž Bor

Vladislav Zadrobílek , používající mimo jiné pseudonym D. Ž. Bor, byl český básník, prozaik, nakladatel, hermetik, hudebník, malíř a kulturní organizátor. Narodil se roku 1932 ve Stodůlkách , ale dětství prožil v Hradci Králové. Roku 1946 se přestěhoval s rodiči do Prahy. Pobýval na mnoha dalších místech , ale do Prahy se opět vrátil. V Litoměřicích se vyučil zahradníkem a tuto profesi nějaký čas vykonával. Díky ní se dostal do Choustníkova Hradiště, kde se začal zajímat o osobnost barokního mecenáše hraběte Šporka a jeho Kuks. Ohlasy z tohoto životního období se objevují i v jeho literární tvorbě a inspirují i velkou Šporkovskou výstavu . Během komunismu vystřídal řadu profesí, které byly spojeny, jak sám říkal „s tím, že si budu dělat, co budu chtít“. Byl zahradníkem, pracoval u vysokých pecí, byl strojníkem v čistírně plynu, divadelním kulisákem, svářečem, pracovníkem v reklamě, elektrikářem, vychovatelem, antikvářem, restaurátorem, knihařem atd. Zemřel v 78 letech 11. prosince 2010. Jeho literární činnost byla zásadně ovlivněna hermetismem, prodchnutým jemným estetickým cítěním. Používal celou řadu pseudonymů. Nejznámější pseudonym D. Ž. Bor je grafická přesmyčka jeho občanského jména a příjmení; písmeno Ž. lze po vertikále rozložit na V. Z. Vladislav Zadrobílek publikoval čtyři básnické sbírky: Za Klonování času byl nominován na Státní cenu za literaturu. Byl autorem řady esejů, odborných publikací, úvah a povídek. Své esoterní články publikoval ve sborníku Logos, literární texty v časopisech Analogon a Tvar. Do seznamu jsou vřazeny i redigované sborníky a část překladatelského díla. Vladislav Zadrobílek byl dále autorem komentářů, otištěných v Alchymické knižnici Logosu. V roce 2013 vyšel konečně v nakladatelství Trigon „Tajemný svět pravěku...

Více od autora