Eduard Doubek
Na Sázavě

1971 | Nakladatelství Odbor kultury VčKNV

Sbírka pověstí, spojených s místy kolem celého toku řeky. Téměř ve všech vystupují sice nadpřirozené bytosti a úkazy, ale je to jen pláštík sociální motivace a odplaty za zlé a násilné skutky spáchané boháči a pány na chudých poddaných. Mnohé z nich mají historické jádro, které autor v poznámkách uvádí Sbírka pověstí, spojených s místy kolem celého toku řeky. Téměř ve všech vystupují sice nadpřirozené bytosti a úkazy, ale je to jen pláštík sociální motivace a odplaty za zlé a násilné skutky spáchané… boháči a pány na chudých poddaných. Mnohé z nich mají historické jádro, které autor v poznámkách uvádí

Stav

Mírně opotřebená

razítka z knihovny

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, razítka z knihovny
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	153
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Hradec Králové
Vystaveno:	12. 2. 2026 15:34
Číslo položky:	1615075

O autorovi

Eduard Doubek

Eduard rytíř Daubek, v dobových českých pramenech uváděn i jako Edvard rytíř Doubek , byl rakouský a český šlechtic, velkostatkář a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Narodil se roku 1811 v Praze jako syn statkáře Franze Daubka a jeho manželky Josefy . Vystudoval gymnázium v Praze a absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde roku 1836 promoval a získal titul doktora práv. Patřily mu četné nemovitosti, mimo jiné palác Platýz v centru Prahy, pozemky na Smíchově a statky v Chanovicích, Nové Vsi a Oseku. Prosazoval moderní metody zemědělské výroby. V roce 1872 byl povýšen do dědičného rytířského stavu. Od zemských voleb v roce 1861 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky. Do sněmu se po krátké několikaměsíční přestávce vrátil v zemských volbách v březnu 1867. Již od 60. letech 19. století se zapojil i do celostátní politiky. Zemský sněm ho v roce 1861 delegoval do Říšské rady za kurii velkostatkářskou. Znovu ve vídeňském parlamentu zasedal od roku 1867 a opětovně od roku 1870 . Zemský sněm ho do parlamentu ve Vídni vyslal také roku 1872. Složil slib 14. května 1872. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873. Rezignace na mandát byla oznámena na schůzi 4. září 1877. K roku 1861 se uvádí jako velkostatkář s trvalým bydlištěm v Praze. Uvádí se, že jako konzervativec odmítal návrhy reforem prosazovaných německorakouskými liberály. Hlásil se ovšem k německé národnosti, byť v národnostních otázkách vystupoval umírněně. Zemřel 9. května 1882 v Praze, pohřben byl na Olšanech. Politice se věnoval i syn Eduard Daubek mladší ....

Více od autora