Myšlenky moderních malířů

1968 | Nakladatelství NČSVU

Antologie textů, dokumentů a svědectví moderních umělců. Kniha shromažďuje texty, které manifestují vlastní názory umělců , interpretují jejich vztah k umění, proces sebeuvědomování, obhajobu jejich postojů i výklad tvůrčího výrazu. Obsahuje přesné i instruktivní teoretické texty, manifesty a programy, které patří kzák…ladům teorie uměleckých směrů a reprezentují namnoze velmi podstatný příspěvek k estetice a filozofii moderního umění. Mají význam i pro uměleckohistorickou a kritickou interpretaci jejich díla. „Od renesance uvažuje umělec stále intenzivněji o sobě, zamýšlí se na podstatou i smyslem své tvůrčí činnosti, snaží se postihnout její vnitřní logiku, definovat zákonitosti, které jej ovládají. své uvažování si umělec nenechává pro sebe, ale stále častěji je zaznamenává a publikuje nejrozmanitějším způsobem. Od konce minulého století tvoří texty umělců souvislou řadu autointerpretační teorie, která může být namnoze chápána jako paralela vlastního výtvarného usilování. Jaký význam má teorie umělců pro uměleckohistorickou a kritickou interpretaci? V jakém vztahu je tato teorie k procesu historickém procesu objektivizace, která vřazuje dílo do vývoje lidského myšlení? Dílo, které bylo jednou dokončeno, podléhá přirozeně procesu odcizení. Vstupuje do kontaktu s divákem , který formuje svou „interpretaci“. Postupující rozchod umění z počátku 20. století s formami reality, tak jak se jeví lidským smyslům, rozchod ústící ve zcela autonomní obrazový svět. se pak přirozeně odrazil i v autointerpretační teorii. To, co bylo třeba ozřejmovat sobě i vysvětlit divákům, bylo stále složitější a obtížnější. Umělec ovšem nejčastěji zaznamenává své myšlenky úryvkovitým, nesoustavným způsobem jakoby na okraji díla. Bývají to drobné postřehy a miniaturní úvahy, z nichž někdy pod tlakem vlastní potřeby nebo vlivem vnějších podnětů vznikají obsáhlejší celky. Bylo by ale chybné chápat myšlenky moderních umělců výlučně jen v souvislosti s jejich vlastní praxí. Jsou přirozeně podmíněny i vztahem k umění vůbec i k veškeré lidské činnosti, k životu společnosti atd. Tato antologie chce přiblížit problematiku moderního malířství vlastními myšlenkami jeho tvůrců. Za jejich slovy stojí jejich dílo, jehož přehodnocující aktualizace je stále naléhavou úlohou. je to úloha nejen historiků umění a kritiků, ale také umělců a tvořivě vnímajících diváků i čtenářů.“ Třetí, přepracované a doplněné vydání Antologie textů, dokumentů a svědectví moderních umělců. Kniha shromažďuje texty, které manifestují vlastní názory umělců , interpretují jejich vztah k umění, proces sebeuvědomování, obhajobu jejich p…ostojů i výklad tvůrčího výrazu. Obsahuje přesné i instruktivní teoretické texty, manifesty a programy, které patří kzákladům teorie uměleckých směrů a reprezentují namnoze velmi podstatný příspěvek k estetice a filozofii moderního umění. Mají význam i pro uměleckohistorickou a kritickou interpretaci jejich díla. „Od renesance uvažuje umělec stále intenzivněji o sobě, zamýšlí se na podstatou i smyslem své tvůrčí činnosti, snaží se postihnout její vnitřní logiku, definovat zákonitosti, které jej ovládají. své uvažování si umělec nenechává pro sebe, ale stále častěji je zaznamenává a publikuje nejrozmanitějším způsobem. Od konce minulého století tvoří texty umělců souvislou řadu autointerpretační teorie, která může být namnoze chápána jako paralela vlastního výtvarného usilování. Jaký význam má teorie umělců pro uměleckohistorickou a kritickou interpretaci? V jakém vztahu je tato teorie k procesu historickém procesu objektivizace, která vřazuje dílo do vývoje lidského myšlení? Dílo, které bylo jednou dokončeno, podléhá přirozeně procesu odcizení. Vstupuje do kontaktu s divákem , který formuje svou „interpretaci“. Postupující rozchod umění z počátku 20. století s formami reality, tak jak se jeví lidským smyslům, rozchod ústící ve zcela autonomní obrazový svět. se pak přirozeně odrazil i v autointerpretační teorii. To, co bylo třeba ozřejmovat sobě i vysvětlit divákům, bylo stále složitější a obtížnější. Umělec ovšem nejčastěji zaznamenává své myšlenky úryvkovitým, nesoustavným způsobem jakoby na okraji díla. Bývají to drobné postřehy a miniaturní úvahy, z nichž někdy pod tlakem vlastní potřeby nebo vlivem vnějších podnětů vznikají obsáhlejší celky. Bylo by ale chybné chápat myšlenky moderních umělců výlučně jen v souvislosti s jejich vlastní praxí. Jsou přirozeně podmíněny i vztahem k umění vůbec i k veškeré lidské činnosti, k životu společnosti atd. Tato antologie chce přiblížit problematiku moderního malířství vlastními myšlenkami jeho tvůrců. Za jejich slovy stojí jejich dílo, jehož přehodnocující aktualizace je stále naléhavou úlohou. je to úloha nejen historiků umění a kritiků, ale také umělců a tvořivě vnímajících diváků i čtenářů.“ Třetí, přepracované a doplněné vydání