Karel Pecka
Motáky nezvěstnému

1980 | Nakladatelství Sixty-Eight Publishers

Mám za sebou deset a půl roku cesty. Vedla úseky těžkými, ale i po rovinách lehčího kroku. Základní ukazatele byly dány, člověk byl postrčen do pohybu a musel vydržet jít. Při pohledu nazpět dnes nemohu říci, že to byla cesta krásná. To opravdu ne. Kupodivu však nepostrádala poezii. Tak se mi jeví prolog toho kusu, zat…čení, vyšetřovací vazba, Čtyřka, a Pankrác se soudní epizodou, nebylo snad jediného dne, který by třeba jen maličko, na okamžik, neovanul poetický dech tajuplné magie. Podobně jako v další kapitole Kladna, té muklovské havaje, lehce posněžené černým mourem. Slyším odtud riffy táborového jazzbandu a Milošovu trubku jako perzifláž éry, která pretendovala být velkou, ale vykuklila se jako paskřivá. Na Svornosti válčila nezapomenutelná parta, a když pominuly pogromistické chvíle na Nikolaji, zase vytryskla poezie a vtělila se do stránek, svazečků z cigaretových papírků. Tábor L trval mžik, něco přes půl roku, váleli jsme tam sudy, a zdejší Bytíz už jen dohra. Vyjma toho těžkého bylo všechno ostatní lehké. A také sebevražd se vyskytlo pořídku, i v těch situacích bez východiska. Lidé byli ochotni chcípnout v hladovce, na protest v náhlém afektu odporu, ale ne zbavit se života s rozmyslem, pro nedostatek víry. Bylo třeba hrát tu hru s takovými kartami, které určilo rozdání. Aspoň já to takhle dneska vidím, když se ohlédnu nazpátek. Karel Pecka spisovatel, mukl a skaut Mám za sebou deset a půl roku cesty. Vedla úseky těžkými, ale i po rovinách lehčího kroku. Základní ukazatele byly dány, člověk byl postrčen do pohybu a musel vydržet jít. Při pohledu nazpět dnes nemo…hu říci, že to byla cesta krásná. To opravdu ne. Kupodivu však nepostrádala poezii. Tak se mi jeví prolog toho kusu, zatčení, vyšetřovací vazba, Čtyřka, a Pankrác se soudní epizodou, nebylo snad jediného dne, který by třeba jen maličko, na okamžik, neovanul poetický dech tajuplné magie. Podobně jako v další kapitole Kladna, té muklovské havaje, lehce posněžené černým mourem. Slyším odtud riffy táborového jazzbandu a Milošovu trubku jako perzifláž éry, která pretendovala být velkou, ale vykuklila se jako paskřivá. Na Svornosti válčila nezapomenutelná parta, a když pominuly pogromistické chvíle na Nikolaji, zase vytryskla poezie a vtělila se do stránek, svazečků z cigaretových papírků. Tábor L trval mžik, něco přes půl roku, váleli jsme tam sudy, a zdejší Bytíz už jen dohra. Vyjma toho těžkého bylo všechno ostatní lehké. A také sebevražd se vyskytlo pořídku, i v těch situacích bez východiska. Lidé byli ochotni chcípnout v hladovce, na protest v náhlém afektu odporu, ale ne zbavit se života s rozmyslem, pro nedostatek víry. Bylo třeba hrát tu hru s takovými kartami, které určilo rozdání. Aspoň já to takhle dneska vidím, když se ohlédnu nazpátek. Karel Pecka spisovatel, mukl a skaut

Stav

Mírně opotřebená

zašlá obálka, lehce zkosený hřbet

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, zašlá obálka, lehce zkosený hřbet
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	550
Jazyk:	česky
ISBN10:	0887810799
ISBN:	9780887810794
Edice:	Petlice
Vydáno v:	Toronto
Vystaveno:	27. 4. 2024 14:4
Číslo položky:	828508

O autorovi

Karel Pecka

Karel Pecka byl český spisovatel, politický vězeň a disident. Roku 1948 odmaturoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích a pracoval jako technický úředník v Tesle. Spolu s několika pracovníky Filmového studia Barrandov začal vydávat ilegální časopis Za pravdu, cyklostylovaný v nákladu zhruba 70 výtisků a distribuovaný do schránek známým ap.; obsahoval převážně kritiku režimem propagovaného socialisticko-realistického umění, např. sovětských filmů. V květnu 1949 byl při pokusu přejít hranice do Západního Německa zatčen. Po krutém vyšetřování byl odsouzen za velezradu na 11 let vězení. Ta strávil v několika pracovních táborech . V prosinci 1959 byl propuštěn a získal zaměstnání jako jevištní technik v Národním divadle. Se svou přítelkyní, baletkou a členkou souboru ND Jiřinou Kottovou, se oženil v květnu roku 1960. Manželství však v roce 1963 skončilo rozvodem. Od ledna do června 1963 vykonal náhradní vojenskou službu u PTP. Nejprve publikoval v několika časopisech povídky, často o politických vězních. Od roku 1965 se věnoval literatuře, určitou dobu psal i scénáře. Od roku 1969 byl opět zakázán a publikovat mohl pouze v samizdatu a v zahraničí, s čímž začal jako jeden z prvních v době, kdy ještě nebylo jasné, nakolik to bude režim persekvovat; Štěpení byla první kniha '68 Publishers od autora žijícího v ČSSR. Její vydání mu vyneslo obvinění z příživnictví; stíhání sice prokuratura zastavila s odůvodněním, že psal román, ale i pro docházející úspory začal v roce 1975 pracovat jako čerpač vody. Mezi prvními podepsal Chartu 77. V roce 1981 získal invalidní důchod na fingovanou endogenní depresi, od roku 1988 byl ve starobním důchodu. Roku 1997 mu prezident Václav H...

Více od autora