Jan Skácel
Metličky

1968 | Nakladatelství Československý spisovatel

Volné verše shrnuté do oddílů Toto se nenazývá, Něco jiného, Čistota, Malomocný král. Verše, které se na pozadí teskných přírodních motivů a chmurného hřbitovního prostředí vyslovují k posledním věcem člověka a k tragédiisoučasné války ve Vietnamu . Verše, které vzývají Hamleta, modlí se za studánku u lesa a dávají pro…bíhat čistým přírodním dějům letní, podzimní a zimní přírody s člověkem uprostřed . Volné verše shrnuté do oddílů Toto se nenazývá, Něco jiného, Čistota, Malomocný král. Verše, které se na pozadí teskných přírodních motivů a chmurného hřbitovního prostředí vyslovují k posledním věcem… člověka a k tragédiisoučasné války ve Vietnamu . Verše, které vzývají Hamleta, modlí se za studánku u lesa a dávají probíhat čistým přírodním dějům letní, podzimní a zimní přírody s člověkem uprostřed .

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	59
Jazyk:	česky
Edice:	57. svazek ed. 57. svazek ed. Klub přátel poezie. Výběrová řada, Klub přátel poezie
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 2. 2025 9:5
Číslo položky:	1131604

O autorovi

Jan Skácel

Jan Skácel byl moravský básník, prozaik a autor poezie pro děti. Za války byl totálně nasazen, po vystudování filozofie pracoval v médiích, po roce 1969 však nesměl publikovat a přešel k samizdatu a exilové literatuře. Od roku 1981 opět omezeně publikoval, sametové revoluce se však nedožil. V jeho díle se promítal silný vztah k Moravě a témata dotýkající se morálky. Oceňován byl na sklonku života v zahraničí a po smrti také doma. Studoval nejprve gymnázium v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku, v jehož důsledku musel odejít pracovat na říšské stavby v Rakousku. Po druhé světové válce vystudoval filozofii na Masarykově univerzitě. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v roce 1954 přešel do literární redakce brněnského rozhlasu. Tam zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK . V roce 1969 byl Host do domu zakázán a Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a v exilové literatuře. Od roku 1981 směla Skácelova díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském vydavatelství Blok. Vyšly jeho sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V 80. letech mimo jiné spolupracoval i s divadlem. V roce 1989 zemřel na rozedmu plic a posmrtně vyšla jeho sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň. Byl prasynovcem spisovatele a básníka Františka Heritese, jeho manželka Božena byla dříve provdána za Oldřicha Mikuláška. Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě. Jeho témata se často dotýkají morálky a problémů s ní spojených. Chyba broskví : Stopadesátý sonet o jaru: Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89....

Více od autora