Vilém Závada
Město světla

1950 | Nakladatelství Československý spisovatel

Sbírka, nazvaná podle závěrečné básně, obsahuje Závadovy verše z poslední doby, částečně již známé z novin, časopisů a růz. sborníků. Básně jsou rozděleny do několika tematicky příbuzných oddílů, mezi nimiž je však vnitřní souvislost. Od Města zlata přichází básník přes skončenou válku a oslavu míru k dělníku a zvl. …horníku, Ostravě, jejím šachtám a lidem , aby hned zas zachytil přírodu a její věčnou změnua přesoslavu ženy a ženství se dostal až k vysněnému Městu světla . Sbírka, nazvaná podle závěrečné básně, obsahuje Závadovy verše z poslední doby, částečně již známé z novin, časopisů a růz. sborníků. Básně jsou rozděleny do několika tematicky příbuzných oddílů, mezi… nimiž je však vnitřní souvislost. Od Města zlata přichází básník přes skončenou válku a oslavu míru k dělníku a zvl. horníku, Ostravě, jejím šachtám a lidem , aby hned zas zachytil přírodu a její věčnou změnua přesoslavu ženy a ženství se dostal až k vysněnému Městu světla .

Stav

Dobrý

lehce zašlá obálka

Skladem pro e-shop Odešleme do 17. 7. 2026

O knize

Stav:	Dobrý, lehce zašlá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	123
Jazyk:	česky
Edice:	95. svazek ed. 95. svazek ed. České básně
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 4. 2026 13:4
Číslo položky:	1706889

O autorovi

Vilém Závada

Vilém Závada byl český básník, spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině valcíře vítkovických hutí, který padl roku 1915 na haličské frontě. Základní školu vychodil v rodné Hrabové, v letech 1917–1923 studoval klasické gymnázium v Ostravě. Od roku 1923 studoval na Filozofické fakultě v Praze slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu, v roce 1929 ukončil státní knihovnickou školu. V letech 1930–1932 byl redaktorem časopisu Rozpravy Aventina, který vydával Otakar Štorch-Marien. V letech 1932–1937 byl redaktorem čtrnáctideníku Listy vydavatelství Melantrich. Brzy po květnu 1945 vstoupil Závada do KSČ, což se brzy odrazilo i v jeho básnické tvorbě. V roce 1948 byl jmenován ředitelem národní a univerzitní knihovny, o rok později se této funkce vzdal. Po roce 1953 působil jako redaktor a spisovatel z povolání. V roce 1931 se oženil s Jaroslavou Hrejsovou, pocházející z významného evangelického rodu. Kvůli sňatku změnil i svou církevní příslušnost a z katolíka se stal členem Českobratrské církve evangelické. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Jeho dílo je velmi pesimistické , plné tragického životního pocitu. To patrně pramenilo z více faktorů: otcovy předčasné smrti, vlastních prožitků války a mladí tráveného ve vyprahlém prostředí ostravských šachet a hutí. Jeho díla lze označit až za nihilistická. Je patrný velmi silný vztah k rodnému kraji. Kromě vlastní tvorby překládal z těchto jazyků: němčiny, ruštiny , francouzštiny, rumunštiny , slovinštiny , slovenštiny , polštiny , bulharštiny a s jazykovou pomocí odborníků také z hebrejštiny , perštiny , maďarštiny...

Více od autora