Vladimír Holan, Zdenek Seydl
Melancholie : básně dynastie sungské 960-1279 po Kristu

1990 | Nakladatelství Odeon

Sbírka uvádí dvě básnířky a 21 básníků sungské dynastie, jejichž verše jsou ve své podstatě písňovou formou, určenou původně k příležitostným písňovým produkcím. Zpětně zaujala básníky, kteří v ní objevili nové možnosti pro komplikovanější lyrickou výpověď. Tyto překlady jsou pak důkazem Holanovy snahy o znovuobjevení …čínské poetické myšlenky současnými prostředky české poezie. Sbírka uvádí dvě básnířky a 21 básníků sungské dynastie, jejichž verše jsou ve své podstatě písňovou formou, určenou původně k příležitostným písňovým produkcím. Zpětně zaujala básníky, kteří v ní obj…evili nové možnosti pro komplikovanější lyrickou výpověď. Tyto překlady jsou pak důkazem Holanovy snahy o znovuobjevení čínské poetické myšlenky současnými prostředky české poezie.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

Další varianty

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~149 Kč~~
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~69 Kč~~
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~89 Kč~~
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	kolibřík - kolibří vydání
Vazba:	pevná, ochranný obal
Počet stran:	178
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020701370
ISBN:	9788020701374
Editor:	Vladimír Justl, Oldřich Král
Vydání:	Vyd 2., v Odeonu 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 2. 2025 8:43
Číslo položky:	1128894

O autorech

Vladimír Holan

Vladimír Holan byl básník, autor reflexivní lyriky, epiky a lyrizovaných próz, překladatel. Používal pseudonymy a šifry Ivo Holan, Ivo Rol, V. Scarlet, -Dt.-, -h-, H. V., V. H. Vladimír Holan se narodil v Praze 16. září 1905 v rodině hospodářského správce. Když mu bylo šest let a otec se stal správcem továrny v Podolí u Bělé pod Bezdězem, odstěhovali se Holanovi do Máchova kraje. Do Prahy se Vladimír Holan vrátil v roce 1919, kde studoval na gymnáziu. V roce 1926 složil maturitní zkoušku a už tehdy vydal svou sbírku – Blouznivý vějíř. S přispěním básníka J. Hory dostal Vladimír Holan místo úředníka Penzijního ústavu v Praze. Zde pracoval v letech 1927–35, ale pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů odešel předčasně do penze. Poté se věnoval jen literární tvorbě. Vladimír Holan žil samotářsky, aby měl klid ke svým básnickým reflexím a meditacím. Styk udržoval jen s nejbližšími přáteli, k nimž patřili zvláště J. Hora, J. Čapek, F. Halas a někteří další. Vladimír Holan byl redaktorem časopisu Umělecké besedy Život, jeden rok také Programu D40, vydávaného divadlem E. F. Buriana. Vladimír Holan podnikl dvě cesty do zahraničí. V roce 1929 navštívil Itálii a v roce 1937 Francii. V 50. letech bylo postavení Vladimíra Holana jako básníka velmi svízelné, jeho poezie byla z hlediska vládnoucí ideologie nepřijatelná. Mohl existovat jen díky svým přátelům. Částečné uvolnění nastalo v 60. letech. V roce 1968 byl jmenován národním umělcem. Po smrti dcery Kateřiny v roce 1977 přestal Holan psát úplně. Vladimír Holan zemřel 31. března 1980 v Praze a je pochován na Olšanech.

Více od autora

Zdenek Seydl

Zdenek Seydl byl český malíř, grafik, scénograf, všestranný výtvarník a člen skupiny Sedm v říjnu ze čtyřicátých let 20. století. Vyrostl po smrti rodičů v rodině sochaře Karla Pokorného. V roce 1929 poprvé vystavoval v Mánesu na Přehlídce dětských kreseb a odnesl si cenu za dětskou kresbu. Vyučil se typografem, v období 1932/1933 navštěvoval jednoroční kurs kreslení na Státmí grafické škole a později vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kterou v roce 1941 absolvoval ve třídě profesora Františka Kysely. Jeho neobvyklý grafický projev charakterizuje grafická lapidárnost, dekorativní stylizace a svoboda projevu. Válečné zážitky se odrazily v tvorbě , později přešel do groteskní nadsázky realizované výraznými liniemi a plošně pokládanými barvami . Po druhé světové válce se věnoval převážně grafice, ilustrování, loutkovému i kreslenému filmu . Byl autorem knížek pro děti, např. Co jsem viděl a slyšel v trávě , Motýli . Pracoval také jako výtvarný redaktor v nakladatelství Československý spisovatel. Za zmínku stojí též jeho scénografická tvorba. Již ve 30. letech spolupracoval s amatérskou skupinou Divadelní kolektiv mladých, v 50. letech s Divadlem E. F. Buriana a od roku 1957 pak po mnoho let s pražským Národním divadlem, kde vytvářel nejen kostýmy , ale i celou výpravu . Za soubor kostýmů ke Stravinského baletu Petruška získal na Pražském quadriennale 1967 stříbrnou medaili. Jeho obálky a grafické úpravy textů Bohumila Hrabala patří k vynikajícím dílům české typografie. K malířské tvorbě se vrátil v šedesátých letech....

Více od autora

Komentáře ke knize