Euripidés
Medeia

1942 | Nakladatelství František Borový

Tragický příběh královské dcery Médeiy, pomsty a boje o zachování cti, který vede až k vraždě vlastních dětí, v jednom z nejslavnějších antických dramat. Vychází v překladu F. Stiebitze jako 67. svazek edice D. Tragický příběh královské dcery Médeiy, pomsty a boje o zachování cti, který vede až k vraždě vlastních dětí, v jednom z nejslavnějších antických dramat. Vychází v překladu F. Stiebitze jako 67. svaze…k edice D.

Stav

Velmi dobrý

jen minimální oděrky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, jen minimální oděrky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	99
Jazyk:	česky
Překladatel:	Ferdinand Stiebitz
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Pantheon, Řada II, Pantheon : Vzorná vydání spisovatelů domácích i cizích. Řada 2, Pantheon. �?ada II
Vydání:	2. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 3. 2026 15:46
Číslo položky:	1678503

O autorovi

Euripidés

Eurípidés byl starořecký dramatik, klasik tragédie, básník a filozof, pocházel z bohaté rodiny. Zpracoval tradiční mýty originálním způsobem, s vynikající znalostí psychologie, čímž je odkrýván duševní svět hrdinů, hlavně žen. Jejich emoce nakonec hlavní postavu zcela pohltí. Ve své tvorbě byl dost inovativní, kritizoval aktuální problémy v Athénách – postavil se proti tradičním morálním a náboženským představám, za témata her mu sloužily politika, kultura atd. Podle raného antického životopisu jeho otci prorokovala věštba, že syn zvítězí v závodech, a tak ho směroval k atletice. Eurípidés jako mladík prý poměrně úspěšně zápasil, ale nakonec se rozhodl pro soutěže dramatické, navzdory tomu, že jeho literární pokusy v soutěžích nedocházely dobrého ohlasu. S nepřízní kritiky a svých současníků zápasil do konce života – jeho velkým oponentem byl Sofoklés, vždy mnohem úspěšnější u kritiky i publika, Aristofanés ho ve svých hrách přímo zesměšňoval . Oblíbeným terčem žertů byl jeho soukromý život: dvakrát se oženil a obě ženy mu prý byly nevěrné. I to byl asi důvod, proč byl považován za misogyna, ba misantropa. Žil v ústraní, vyhledával samotu, zejména ve své oblíbené jeskyni na Salamíně. Zde napsal většinu svých tragédií. Ústrky a posměch ho prý přiměly v závěru života odejít z Athén a přijmout pozvání makedonského krále Archeláa, aby působil na jeho dvoře. Zde však zemřel za kuriózních okolností: když se vracel z hostiny u krále, napadli ho psi a roztrhali ho. Podle mínění Makedonců šlo o řízený útok z Athén od jeho nepřátel, a proto také do Athén nevydali jeho mrtvé tělo a pohřbili ho v Makedonii. Údaje z tohoto životopisu ovšem mnozí zpochybnili. Podle alternativních údajů se v mládí nevěnoval atletice, ale tanci. Jeho učitelem měl být Anaxagorás. Se Sofoklem nebyli prý zdaleka takoví ...

Více od autora