Pierre Restany, Martial Raysse, Otto Hahn
Martial Raysse - obrazy a objekty - národní galerie v Praze, Sbírka moderního umění, říjen - listopad 1969 : katalog

1969 | Nakladatelství Národní galerie

Stav

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	[43]
Jazyk:	česky , francouzsky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 8. 2018 16:29
Číslo položky:	34612

O autorech

Pierre Restany

Pierre Restany byl mezinárodně uznávaný francouzský výtvarný kritik a filosof. Dětství prožil v Casablance, kde jeho otec podnikal. Do Francie se vrátil roku 1949 a absolvoval lyceum Henri IV. Studoval dějiny umění a estetiku na univerzitách ve Francii, Itálii a Irsku a obdržel titul bakaláře umění. Ve svých prvních recenzích, zejména pro revui Cimaise, se kterou spolupracoval od roku 1952, hájil mimo jiné malíře Jeana Fautriera. Od roku 1956 se přátelil s Yvesem Kleinem a podporoval ho v jeho experimentech. Razil pojem Nový realismus , který znamenal novou definicí humanismu tváří v tvář průmyslové expanzi a deklaroval také nový přístup k vnímání reality. Reagoval zejména na americký abstraktní expresionismus a evropskou lyrickou abstrakci. V roce 1960 založil v Paříži a Miláně skupinu Nouveaux réalistes, jejímiž členy se stali Arman, François Dufrêne, Raymond Hains , Martial Raysse, Daniel Spoerri, Jean Tinguely, Jacques Villeglé. Později se připojili také César, Mimmo Rotella, Niki de Saint Phalle, Gérard Deschamps a Christo. V letech 1960-1963 uspořádal kolem dvaceti skupinových výstav. Od roku 1963 působil v časopisu o umění a architektuře Domus a žil a pracoval střídavě v Paříži a Miláně. Od roku 1968 vydával čtvrtletník Ars. Byl celkem čtyřikrát ženatý. V letech 1961 - 1967 Galerie J, vedená jeho druhou ženou Jeannine de Goldschmidt-Rothschild, vystavovala mezinárodní umění a její výstavy ovlivnily tvorbu amerických umělců . Na počátku 70. let se zajímal o "sociologické umění" v pojetí skupiny "Sociological Art Collective". Po setkání s Dani Karavan na Benátském bienále roku 1976 se zabýval funkcí umění ve městě. V první polovině roku 1978 publikoval sérii článků v časopise Domus o historii deviantní funkce v současném umění od futurismu a dada po konceptuální u...

Více od autora

Martial Raysse

Martial Raysse je francouzský filmový režisér, malíř a tvůrce neo-dadaistických objektů. Proslavil se zejména svými asamblážemi, které tvořil jako reakci na konzumní společnost 60. let 20. století. Později se soustředil na malbu s mytologickými náměty. K jeho nejslavnějším výstavám patří retrospektivní expozice v Centre Pompidou v Paříži v roce 1981. Narodil se do rodiny keramika v jihofrancouzském Golfe-Juanu, části města Vallauris. Už od dětství měl blízko k umění, ve věku dvanácti let začal malovat a psát poezii. V mládí se věnoval atletice, ale nepřestával se zajímat o svět umění. S postupem času začal hromadit zdánlivě nepotřebné maličkosti a odpadní kousky materiálů, které si uchovával doma pod plexisklem. V roce 1958 poprvé společně s Jeanem Cocteauem vystavoval některé ze svých obrazů v galerii Longchamp. Pokračoval ve své sběratelské zálibě a tak vykupoval nízkonákladové obchody s nepotřebnými plastovými předměty a zbytkovými materiály. V hlavě si při tomto procesu utvářel vlastní vizi náhledu na konzumní společnost. Nalezené předměty poté sestavoval do kompozic a vytvářel z nich výstavní objekty. Recyklované objekty představil veřejnosti komerční výstavou v Miláně roku 1961, čímž na sebe strhl pozornost kritiky i široké veřejnosti. Sklidil svůj první úspěch, všechny výstavní předměty byly vyprodány během pouhých 15 minut po zahájení. Poté cestoval do Spojených států amerických, aby se zde zapojil do umělecké scény pop artu v New Yorku. V říjnu roku 1960 spolu s Yvesem Kleinem, Armanem, Danielem Spoerrim, Jeanem Tinguelym, François Dufrênem, Raymondem Hainsem a Jacquesem Villeglém založil umělecké hnutí „Noví realisté“, kteří se snažili o nové způsoby vnímání skutečnosti a její zprostředkování. Tendencí skupiny bylo nazírat na svět jako na obraz, jenž lze rozebrat do dílčích částí, které lze poté znovu začlenit do uměleckého díla a tak jim dát nový význam. Častými metodami tvorby byly techniky koláže, ...

Více od autora