Knihy
Vzácné knihy
Bibliofilie
Alois Jirásek
Maloměstské historie

Alois Jirásek
Maloměstské historie : U rytířů

1927 | Nakladatelství J. Otto

"U Rytířů"
Paní Anna Zárubová z Častolovic, vladyckého rodu, se provdala za prostého muže, který brzy zemřel. Její syn si v Itálii vzal za ženu Vlašku. Oba, syn i jeho žena, brzy zemřeli, a sirotkové, Irena a Toník, zůstali babičce na starost. Bydleli v nádherném domě na náměstí v Litomyšli. Vedlo se jim bídně, babi…čku sužovaly dluhy, až hrozil prodej domu. Šlechetný piarista, páter Dupal se jich však ujal, a tak díky jeho pomoci a přispěním bohatého dědečka, kterého Toník mezitím vyhledal v Itálii, bylo nejhorší odvráceno a babička Zárubová mohla pokojně zemřít pod vlastní střechou.

Na Staré poště
Povídka líčí, jak to chodilo na starých poštách, jak se v domě žilo a hospodařilo a jak se kolem pošty soustřeďoval veškerý ruch života ve městě.
Hospodářem na poště byl pantáta Pavlovský, již dědeček. Jeho vnuk a dědic, Vincínek, má po něm převzít poštu. Ale dali ho studovat a on už domů nechce. V tom jej podporuje soused Voborník, puškař a všeuměl. Rok 1848 je však za rohem – vypuknou bouře, nastane hon do Prahy a zase útěky z Prahy, úřední stíhání, noční hluk na poště a romantická tragédie – raněný Vincínek zachraňuje přítele a zemře. Stará pošta shoří a celý její starý svět tak zanikne…

Filozofská historie
U vážené slečny Elis, nazývané matkou studentů, přebývali v době Filozofské historie čtyři filozofové – vlastenecký Vavřena, veselý Frybort z Hané, vykrmený dříč Zelenka a podivín Špína, hodný člověk, ale nešťastný. Slečna Elis byla důvěrnicí svých studentů. Věděla o všech jejich strastech a bolestech v koleji, věděla však také, že Frybort má rád pekařovic hezkou Márinku, do které se nešťastně zamiloval i Špína, a Vavřena že si zamiloval něžnou Lenku, aktuárovu schovanku. Obě dívky slečnu Elis občas navštěvovaly. Slečna Elis si zvláště zamilovala citlivou a vlasteneckou Lenku, sirotka po venkovském faráři, kterého kdysi milovala. Lenka žila jako Popelka u svého příbuzného, aktuára Roubínka, konzervativního úředníka, kde ji poznal na soukromých hodinách filozof Vavřena.
Na jaře 1847 nastal mezi filozofy v Litomyšli zvláštní ruch. Běželo o tajné spiknutí – proti profesorskému zákazu slavili hlučně 1.máj, tedy majáles. Přestože se schylovalo k trestání neposlušných studentů, nakonec vše dobře dopadlo - na straně studentů stál nejen samotný rektor a starý vážený pan páter, ale i mnoho měšťanů, a hlavně zámecký pán, jehož nadchla studentská odvaha a horká krev.
Školní rok skončil pro většinu mladých studentů úspěšnými zkouškami - pouze sirotek Špína u zkoušek propadl. Bez rodičů, bez zázemí a bez peněz, trpící nešťastnou láskou, se rozhodl pro odchod do kláštera.
Rok 1848 zastihl studenty již připravené a naladěné k revoluci. Kromě studenta Zelenky, kterého nezajímalo nic jiného, než jak si vynahradí všechna léta studentského odříkání, Frybort a Vavřena spolu s ostatními studenty utvořili studentské legie. Také litomyšlští občané vstoupili do ozbrojené gardy, rovněž i na zámku, kde se k všeobecnému veselí musel producírovat i aktuár Roubínek.
A když vypukly v Praze památné svatodušní bouře, spěchali studenti slečny Elis, Frybort a Vavřena, Praze na pomoc. Bojovali ve studentských legiích na barikádách, na kterých se setkali i se svým někdejším přítelem Špínou, mladým mnichem - ten zde ale nalezl smrt. Ani aktuár Roubínek se nedožil konce revoluce - nezemřel však na barikádách, ale doma, na těžkou nemoc.
Po nešťastném zakončení bouří se Vavřena a Frybort zachránili útěkem z Prahy a ukrývali se na venkově. A když se vše utišilo a přestalo pronásledování, přijel si mladý student z Hané do Litomyšle pro svou Márinku a za několik let i lékař Vavřena pro svou Lenku.

Zdroj: aloisjirasek.cz "U Rytířů"
Paní Anna Zárubová z Častolovic, vladyckého rodu, se provdala za prostého muže, který brzy zemřel. Její syn si v Itálii vzal za ženu Vlašku. Oba, syn i jeho žena, brzy zemřeli, a sirotko…vé, Irena a Toník, zůstali babičce na starost. Bydleli v nádherném domě na náměstí v Litomyšli. Vedlo se jim bídně, babičku sužovaly dluhy, až hrozil prodej domu. Šlechetný piarista, páter Dupal se jich však ujal, a tak díky jeho pomoci a přispěním bohatého dědečka, kterého Toník mezitím vyhledal v Itálii, bylo nejhorší odvráceno a babička Zárubová mohla pokojně zemřít pod vlastní střechou.

Na Staré poště
Povídka líčí, jak to chodilo na starých poštách, jak se v domě žilo a hospodařilo a jak se kolem pošty soustřeďoval veškerý ruch života ve městě.
Hospodářem na poště byl pantáta Pavlovský, již dědeček. Jeho vnuk a dědic, Vincínek, má po něm převzít poštu. Ale dali ho studovat a on už domů nechce. V tom jej podporuje soused Voborník, puškař a všeuměl. Rok 1848 je však za rohem – vypuknou bouře, nastane hon do Prahy a zase útěky z Prahy, úřední stíhání, noční hluk na poště a romantická tragédie – raněný Vincínek zachraňuje přítele a zemře. Stará pošta shoří a celý její starý svět tak zanikne…

Filozofská historie
U vážené slečny Elis, nazývané matkou studentů, přebývali v době Filozofské historie čtyři filozofové – vlastenecký Vavřena, veselý Frybort z Hané, vykrmený dříč Zelenka a podivín Špína, hodný člověk, ale nešťastný. Slečna Elis byla důvěrnicí svých studentů. Věděla o všech jejich strastech a bolestech v koleji, věděla však také, že Frybort má rád pekařovic hezkou Márinku, do které se nešťastně zamiloval i Špína, a Vavřena že si zamiloval něžnou Lenku, aktuárovu schovanku. Obě dívky slečnu Elis občas navštěvovaly. Slečna Elis si zvláště zamilovala citlivou a vlasteneckou Lenku, sirotka po venkovském faráři, kterého kdysi milovala. Lenka žila jako Popelka u svého příbuzného, aktuára Roubínka, konzervativního úředníka, kde ji poznal na soukromých hodinách filozof Vavřena.
Na jaře 1847 nastal mezi filozofy v Litomyšli zvláštní ruch. Běželo o tajné spiknutí – proti profesorskému zákazu slavili hlučně 1.máj, tedy majáles. Přestože se schylovalo k trestání neposlušných studentů, nakonec vše dobře dopadlo - na straně studentů stál nejen samotný rektor a starý vážený pan páter, ale i mnoho měšťanů, a hlavně zámecký pán, jehož nadchla studentská odvaha a horká krev.
Školní rok skončil pro většinu mladých studentů úspěšnými zkouškami - pouze sirotek Špína u zkoušek propadl. Bez rodičů, bez zázemí a bez peněz, trpící nešťastnou láskou, se rozhodl pro odchod do kláštera.
Rok 1848 zastihl studenty již připravené a naladěné k revoluci. Kromě studenta Zelenky, kterého nezajímalo nic jiného, než jak si vynahradí všechna léta studentského odříkání, Frybort a Vavřena spolu s ostatními studenty utvořili studentské legie. Také litomyšlští občané vstoupili do ozbrojené gardy, rovněž i na zámku, kde se k všeobecnému veselí musel producírovat i aktuár Roubínek.
A když vypukly v Praze památné svatodušní bouře, spěchali studenti slečny Elis, Frybort a Vavřena, Praze na pomoc. Bojovali ve studentských legiích na barikádách, na kterých se setkali i se svým někdejším přítelem Špínou, mladým mnichem - ten zde ale nalezl smrt. Ani aktuár Roubínek se nedožil konce revoluce - nezemřel však na barikádách, ale doma, na těžkou nemoc.
Po nešťastném zakončení bouří se Vavřena a Frybort zachránili útěkem z Prahy a ukrývali se na venkově. A když se vše utišilo a přestalo pronásledování, přijel si mladý student z Hané do Litomyšle pro svou Márinku a za několik let i lékař Vavřena pro svou Lenku.

Zdroj: aloisjirasek.cz

Vyberte kus

Stav

Dobrý

neautorská dedikace, převazba semišová v ochranné krabičce

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý neautorská dedikace, převazba semišová v ochranné krabičce	Skladem pro e-shop	99 Kč
	Stav Dobrý až velmi dobrý, v jednom svazku pár stran volně, převazba, polokožená	KOMPLET Skladem pro e-shop	4 399 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, neautorská dedikace
Vazba:	pevná
Počet stran:	371
Jazyk:	česky
Edice:	Sebrané spisy Aloisa Jiráska, 3. svazek ed. 3. svazek ed. Sebrané spisy Aloise Jiráska
Vydání:	12. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 8. 2024 11:47
Číslo položky:	939199

O autorovi

Alois Jirásek

Alois Jirásek byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Navštěvoval umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Antonín Wiehl a další. Působil jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů. Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek , původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová . Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově , české gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě vystudoval historii . Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. Právě o životě studentů v Litomyšli pojednává jeho novela Filosofská historie. Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikají jeho první významné práce . Dne 12. 8. 1879 se Jirásek oženil s Marií Podhajskou , dcerou zámožného soukromníka. Měli 8 dětí, sedm dcer a jednoho syna. Roku 1888 Jirásek přesídlil do Prahy. Dva první byty v Praze mu příliš nevyhovovaly a teprve za pět let získal prostorný byt v Resslově ulici č. 1, na nároží dnešního Jiráskova náměstí, kde je osazena jeho pamětní deska. V tomto bytě pak žil od roku 1903 až do své ...

Více od autora