Knihy
Pohádky a knihy pro mládež
Knihy pro mládež
Jan Drda
Malá knížka o Němé barikádě

Jan Drda, Jaroslava Janáčková
Malá knížka o Němé barikádě

1988 | Nakladatelství Albatros

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	volné listy v obálce
Počet stran:	88
Jazyk:	česky
Edice:	Klub mladých čtenářů
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 10. 2023 8:52
Číslo položky:	652509

O autorech

Jan Drda

Jan Drda byl český novinář, politik, spisovatel-prozaik a dramatik. Laureát Státní ceny a zasloužilý umělec . Narodil se v Příbrami jako syn dělníka a nalezenkyně. V roce 1921 ztratil matku, která zemřela při porodu dalšího dítěte. Jeho otec se po rozpadu svého druhého manželství dal na pití a od dětí odešel. Jana a jeho sestru Marii pak vychovával dědeček. Měl se vyučit klempířem, ale jeho babička prosadila, aby studoval na klasickém gymnáziu v Příbrami, kde roku 1934 maturoval a začal studovat filologii na pražské Karlově univerzitě. Od mládí psal povídky i hry pro ochotnické divadlo. Studium filologie nedokončil, zato už od roku 1932 přispíval do novin a časopisů. Svoji románovou prvotinu Městečko na dlani vydal v 25 letech. V letech 1937 až 1942 byl redaktorem Lidových novin, do kterých přispíval fejetony, črtami a reportážemi. Po osvobození přesídlil do Svobodných novin, později do deníku Práce, aby se v roce 1948 vrátil do Lidových novin, tentokrát jako jejich šéfredaktor . Roku 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa, nicméně inklinoval k ní již před druhou světovou válkou a již tehdy tvrdil, že bude třeba pozavírat některé spisovatele, kteří se stavěli proti komunistickému vidění světa. Po Únoru 1948 zastával významné kulturní i politické funkce. V roce 1955 obdržel Řád republiky. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Mandát obhájil ve volbách v roce 1954 a v parlamentu zasedal až do konce funkčního období, tedy do roku 1960. V letech 1949 až 1956 byl předsedou Svazu československých spisovatelů. Společně s Václavem Řezáčem se podíleli na vylučování nekomunistických autorů ze svazu spisovatelů, u některých z nich má podíl i na jejich odsouzení a věznění. Drda a Řezáč nevybíravě postupovali zejména proti katolicky orientovaným a ke katolicismu inklinujícím autorům jako byli Jakub Deml, Jan Zah...

Více od autora

Jaroslava Janáčková

Jaroslava Janáčková, rodným jménem Jaroslava Musilová, je česká literární historička. Zabývá se především českým literárním 19. stoletím, zejména dílem Aloise Jiráska, Boženy Němcové či Jakuba Arbese. Maturovala v roce 1949 na reálném gymnáziu v Chotěboři. Poté vystudovala češtinu a ruštinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Zde ji vedl Felix Vodička, k jehož odkazu se nikdy nepřestala hlásit. Absolvovala roku 1952. Rok poté získala titul ještě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté až do roku 1959 vědecky pracovala na pedagogické fakultě, kde v roce 1963 získala titul kandidát věd, a na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde působila do roku 1985. Pak až do roku 1988 pak pracovala na katedře dějin umění a estetiky stejné fakulty, v letech 1988–1989 v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1990 se vrátila na katedru české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde se stala docentkou a brzy na to i profesorkou . V roce 1996 odešla do důchodu, další dva roky však ještě přednášela. Po sametové revoluci se více zaměřila na dílo Boženy Němcové. Byla i jednou z editorek její vydané korespondence. Její manžel František Janáček byl rovněž literární historik, stejně tak její syn Pavel Janáček.

Více od autora