Prosper Merimee
Lokis : rukopis profesora Wittembacha

1926 | Nakladatelství J. Otto

Profesor Wittembach přijíždí na pozvání hraběte Szemiotha na litevský hrad Medintiltas, aby zde pracoval na slovníku samožitštiny čili žmudštiny, starobylého a svérázného jazyka, do nějž posléze hodlá přeložit evangelia. Setkává se s doktorem Froeberem, který pečuje o pomatou matku pana hraběte – ta již dlouhá léta trp…í záchvaty zuřivosti, neboť krátce po svatbě jen se štěstím přežila brutální útok medvěda. Sám hrabě se přitom chová podivně a hned první noc se profesoru zdá, že jej vidí lézt po stromech jako zvíře. Profesor Wittembach přijíždí na pozvání hraběte Szemiotha na litevský hrad Medintiltas, aby zde pracoval na slovníku samožitštiny čili žmudštiny, starobylého a svérázného jazyka, do nějž posléze hodlá… přeložit evangelia. Setkává se s doktorem Froeberem, který pečuje o pomatou matku pana hraběte – ta již dlouhá léta trpí záchvaty zuřivosti, neboť krátce po svatbě jen se štěstím přežila brutální útok medvěda. Sám hrabě se přitom chová podivně a hned první noc se profesoru zdá, že jej vidí lézt po stromech jako zvíře.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	64
Jazyk:	česky
Edice:	161415. svazek ed. 161415. svazek ed. Světová knihovna
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 5. 2019 12:51
Číslo položky:	62722

O autorovi

Prosper Merimee

Prosper Mérimée byl francouzský spisovatel. Mérimée pocházel z rodiny duchovně orientovaných a velmi anglofilních rodičů. Po absolvování Napoleonova lycea a následném studiu práv, začal ihned působit jako autor. Svou dráhu spisovatele začal překladem údajně starobylých keltských básní Poems of Ossian, v tehdejší době velmi čtenářsky populárního, které v roce 1770 údajně sesbíral a přeložil do angličtiny James Macpherson – ač, jak později vyšlo najevo, šlo o Macphersonovy podvrhy, měly tyto básně velký vliv na evropský preromantismus a romantismus. Brzy získal přístup i do pařížských uměleckých a literárních klubů. Tak poznal v roce 1822 např. Stendhala, se kterým se spřátelil, a následně také většinu romantiků včetně Victora Huga, kterému aplaudoval při památné „Bitvě o Hernaniho" v roce 1830. V letech 1825–1826 procestoval Anglii a v roce 1830 Španělsko. Při své španělské cestě poznal pozdější manželku císaře Napoleona III. a právě tato známost mu přinesla prospěch v jeho pozdější politické kariéře. Jeho prvním publikovaným dílem bylo v roce 1825 Théâtre de Clara Gazul, sbírka her, které byly vydány pod mystifikujícím pseudonymem fiktivní španělské herečky Clary Gazulové a ve kterých v souladu s novou romantickou estetikou byla ignorována pravidla klasických tří jednot. V roce 1827 vyšla La Guzla, ou Choix de poésies illyriques, recueillis dans la Dalmatie, la Croatie et l'Herzégovine, další literární mystifikace, stylizovaná jako překlady ilyrských lidových písní, se kterou se Merimée připojil k tehdy módnímu trendu, který iniciovali v letech 1806 – 1808 dílem Des knaben Wunderhorn Clemens Brentano a Achim von Arnim. V roce 1828 se pokusil znovu stát se dramatikem a vydal hry La Jacquerie, scènes féodales a La Famille Carvajal, drame, které zůstaly neuvedeny. V důsledku tohoto neúspěchu se již divadelní tvorbě dále nevěnoval a zůstal jenom spisovatelem. Začal se středním úspěchem historickým romá...

Více od autora