Miloš Sovák
Logopedie

1974 | Státní pedagogické nakladatelství

Kolektivní učebnice vysvětluje nejprve pojem a předmět oboru, dále se zabývá reflexním základem sdělování, uvádí stručný přehled fonetiky, zaměřuje se na poruchy jednotlivých složek sdělovacího procesu a metodiku speciálnívýchovy, vysvětluje hygienu hlasu, řeči a sluchu, obírá se teorií výchovy dětí s vadami sluchu a ř…eči, teorií vyučování ve školách pro děti s vadami sluchu a řeči a jmenuje literaturu určenou k prohloubení studia. Druhé vydání příručky, která má sloužit jednak jako repetitorium, doplňované přednáškami a odbornou literaturou, a jednak odborné veřejnosti jako stručná orientace o oboru, vychází v podstatě ve stejném pojetí a rozsahu, jako bylo vydání původní, provádí pouze nejnutnější úpravy textu. Kolektivní učebnice vysvětluje nejprve pojem a předmět oboru, dále se zabývá reflexním základem sdělování, uvádí stručný přehled fonetiky, zaměřuje se na poruchy jednotlivých složek sdělovacího proces…u a metodiku speciálnívýchovy, vysvětluje hygienu hlasu, řeči a sluchu, obírá se teorií výchovy dětí s vadami sluchu a řeči, teorií vyučování ve školách pro děti s vadami sluchu a řeči a jmenuje literaturu určenou k prohloubení studia. Druhé vydání příručky, která má sloužit jednak jako repetitorium, doplňované přednáškami a odbornou literaturou, a jednak odborné veřejnosti jako stručná orientace o oboru, vychází v podstatě ve stejném pojetí a rozsahu, jako bylo vydání původní, provádí pouze nejnutnější úpravy textu.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	324
Jazyk:	česky
Edice:	Učebnice pro vysoké školy
Vydání:	3. upravené vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 1. 2025 9:30
Číslo položky:	1113406

O autorovi

Miloš Sovák

Miloš Sovák byl lékař, profesor UK, zakladatel československé logopedie a tvůrce logopedické teorie i praxe. Jeho otcem byl učitel Ludvík Sovák. Poté, co absolvoval gymnázium v Táboře, vystudoval lékařskou fakultu UK v Praze a později ještě Filozofickou fakultu UK . Nastoupil jako hospitant na ušní, nosní a krční kliniku prof. Přecechtěla a zde si brzy osvojil otorinolaryngologii . V roce 1932 se stal prvním asistentem prof. M. Seemanna na foniatrickém oddělení kliniky. Foniatrii se plně věnoval a zpracoval první vědecké práce z výzkumu vegetativních reakcí u postižených poruchami plynulosti řeči; prosadil poradenskou péči o osoby s poruchami sluchu a bezplatné přidělování naslouchátek. V letech německé okupace republiky působil jako odborný školní lékař pro otorinolaryngologii a foniatrii na magistrátu hl. m. Prahy, na jeho podnět byla zřízena škola pro nedoslýchavé a škola pro vadně mluvící. Založil Českou logopedickou společnost , organizoval logopedické kurzy pro učitele, založil Logopedický ústav hlavního města Prahy , stal se prvním vedoucím katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě UK. Roku 1957 uspořádal v Praze Mezinárodní defektologickou konferenci, dále založil Mezinárodní komitét pro spolupráci v defektologii, roku 1962 organizoval Sympózium reprezentantů speciální pedagogiky socialistických zemí o terminologii, roku 1989 se podílel se na přípravě Mezinárodního kongresu IALP v Praze a angažoval se ve Světové federaci neslyšících. Již v roce 1945 vydal monografii o mechanismech tvorby lidského hlasu na podkladě laryngostroboskopického vyšetření a dospěl k řadě dalších poznatků o tvorbě hlasu. Jeho dílo „Lateralita jako pedagogický problém“ podnítila uzákonění možnosti psát a kreslit ve škole i levou rukou. Ř...

Více od autora