Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova, F. M Bartoš
Listy dvou Janů

1949 | Nakladatelství ELK

Literární projevy dvou velkých Janů čes. historie, uchované láskou národa, podány zde ve výboru, obsahujícím projevy nejpodstatnější. Jsou zde dopisy z Kostnice právě tak jako Žižkův vojenský řád. Bohaté poznámky vydavatelů a Bartošův doslov, přihlížející zvláště k tomu, jak projevy zachovány a jak vydány před tímto vý…borem. Literární projevy dvou velkých Janů čes. historie, uchované láskou národa, podány zde ve výboru, obsahujícím projevy nejpodstatnější. Jsou zde dopisy z Kostnice právě tak jako Žižkův vojenský řád. Boh…até poznámky vydavatelů a Bartošův doslov, přihlížející zvláště k tomu, jak projevy zachovány a jak vydány před tímto výborem.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

Stav Velmi dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	~~179 Kč~~ 149 Kč
Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop	119 Kč
Stav Dobrý bez obálky, ořízka s flíčky, desky s flíčky	Skladem pro e-shop	~~119 Kč~~ 89 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý, bez obálky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	233 , 8 obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	39. svazek ed. 39. svazek ed. Národní klenotnice, 39. svazek edice Národní klenotnice
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 2. 2025 11:3
Číslo položky:	1134251

O autorech

Jan Hus

Jan Hus byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky – reformátory Luthera, Bezu, Kalvína a Zwingliho. Od roku 1398 vyučoval na pražské univerzitě, a v letech 1409–1410 byl jejím rektorem. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi, a exkomunikovala jej . Římský král Zikmund Lucemburský mu zaručil bezpečný příchod na kostnický koncil, aby se tam očistil ze všech nařčení. Byl však odsouzen jako kacíř, a následně byl vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení. V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa i následných obětí a rozdělení v českém národě a vyzval k usmíření a historickému hodnocení jeho osobnosti bez předsudků. Přes obecně rozšířené mínění však Jana Husa explicitně za reformátora církve neprohlásil, pouze konstatoval, že tzv. „husovská komise“ byla založena s cílem přesněji stanovit místo, jež Jan Hus zaujímá mezi těmi, kteří usilovali o reformu církve. Ohledně mnohých Husových názorů nepanuje v římsko-katolické církvi shoda a zejména jeho ekleziologie je považována za kontroverzní. K rehabilitaci Jana Husa nedošlo. K jeho odkazu se hlásili husité, a později i další církve a společnosti, vzešlé z české i protestantské reformace. Husité zahrnovali většinu české populace v Českém království, vytvořili tak velkou vojenskou sílu, a během tzv. Husitských válek porazili několik křížových výprav. O století později bylo více jak 90 % obyvatel českých zemí nekatolických, a někteří stále následovali učení Jana Husa a jeho nástupců. Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem. Ja...

Více od autora

Jan Žižka z Trocnova

Jan Žižka z Trocnova a Kalicha byl český husitský vojevůdce, pokládaný za otce husitské vojenské doktríny, a autora či prvního uživatele defenzivní bojové techniky, tzv. vozové hradby. Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest posledních let jeho života, zprávy o Žižkových předchozích osudech jsou nedostatečné, vycházet lze pouze z kusých zmínek v několika náhodou zachovalých listinách. Proto se ani odborníci nemohou shodnout, a v biografických pracích, věnovaných táborskému hejtmanovi, zastávají často i vzájemně protichůdné názory. Roku 1408 Žižka vyhlásil nepřátelství Rožmberkům a královskému městu České Budějovice, a působil v záškodnické rotě jistého Matěje vůdce. Následujícího roku byl ze spáchaných zločinů králem Václavem IV. omilostněn, a poté vstoupil do služeb polského panovníka Vladislava II. Jagella. Pod vedením Jana Sokola z Lamberka se účastnil tažení proti řádu německých rytířů, avšak dodnes není historicky doloženo, zda bojoval v bitvě u Grunwaldu. Dále se předpokládá, že po návratu z Polska pobýval jako královský čeledín v Praze, kde se patrně seznámil s kázáním mistra Jana Husa. V létě r. 1419 byl Žižka jedním z čelných účastníků první pražské defenestrace, avšak nespokojenost s kolísavou politikou pražské radnice byla příčinou, kvůli níž metropoli opustil, a odcestoval do Plzně. Poblíž tohoto města dosáhl svého prvního známého vítězství za pomoci vozové formace, po pěti měsících bojů s katolickou šlechtou byl nicméně nucen město přenechat nepříteli, a probít se k nově vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor. Táborská městská obec jej záhy zvolila jedním ze čtyř hejtmanů, patrně mu náležel post vojenského velitele. Již na jedno oko slepý Žižka v průběhu pokračujících bojů utrpěl poranění druhého oka, a s největší pravděpodobností zcela oslepl . Ani toto postižení mu však nezabránilo, aby v čele husitských svazů odrazil vojska druhé křížové výpr...

Více od autora