Josef Vajs
Legenda o svatém Borisi a Glebovi

Josef Vajs

Josef Vajs byl český teolog, filolog, biblista, katolický kněz, slavista, paleograf, publicista, editor staroslověnských a církevněslovanských textů, překladatel a vysokoškolský pedagog. Středoškolské studium zahájil na malostranském gymnáziu , dokončil jej na Akademickém gymnáziu , kde byl přijat do arcibiskupského konviktu. Následně studoval v Římě bohosloví , na kněze byl vysvěcen 21. prosince 1889. Po návratu z Říma působil v duchovní správě, ale vzdělával se dále ve slovanské filologii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze jako mimořádný posluchač u profesorů Jana Gebauera a Františka Pastrnka. V popředí jeho studijního zájmu stály staroslověnština a cyrilometodějský odkaz, po pravidelných prázdninových návštěvách a čtyřleté vědecké práci na ostrově Krku zpočátku charvátské, posléze veškeré hlaholské písemnictví. V roce 1901 z jeho podnětu založil krčský biskup Dr. Antonín Mahnić Staroslověnskou akademii , kde v následujících letech vydal řadu komentovaných původních hlaholských textů v edici Glagolitica. V roce 1911 na FF UK získal doktorát filozofie, habilitoval na teologické fakultě Karlovy univerzity, na níž působil od 13. 5. 1912 jako docent, 7. 5. 1918 byl jmenován mimořádným a 25. 7. 1919 řádným profesorem staroslověnského překladu Písma svatého a slovanské liturgie. Přednášel až do roku 1937, kdy odešel na odpočinek. V průběhu své pedagogické, pastorační, ediční, publicistické, překladatelské a badatelské činnosti absolvoval další četné studijní pobyty v zahraničí , spojené s intenzivním bádáním v knihovnách a archivech i rozsáhlou přednáškovou činností, aktivně se zúčastnil tří byzantologických a dvou slavistických sjezdů. Byl iniciátorem slavení pěti svátků hlavních českých patronů (Jan Nepomucký, Prok...