Pierre Augustin Caron de Beaumarchais
Lazebník sevillský ; Figarova svatba

1956 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Těmito komediemi vrcholí Beaumarchaisovo dramatické dílo. Vytvořil v nich postavu slavného Figara, chlapíka, kterého nadal nejvýraznějšími vlastnostmi: břitkosti kurážného vtipu, vynálézavostí, jak vybřednout z nejnemožnějších situací a schopností roztočit svět kolem sebe podle vlastní vůle. Zdaleka to však nejsou jen …zábavné kome die o lásce s překážkami. Figaro mluví ostrým jazykem pařížského lidu, stojí proti šlechtici i měšťáku, odlišen od nich třídním postavením a mentalitou. Stojí v jedné řadě s Quijotem, Tartuffem, Švejkem a jinými, kteří vešli ze života do literatury a stali se majetkem všech. Lazebník Figaro vystupuje od svého stvoření v mnoha podobách: v Rossiniho opeře a ve verších Puškinových, u nás na příklad v díle Dykově i E.F. Buriana. Beaumarchais je jednou z ústředních postav Feuchtwangerova románu "Lišky na vinici". - V tomto vydání jsou po prvé do češtiny přeložené Beaumarchaisovy předmluvy k oběma hrám. Těmito komediemi vrcholí Beaumarchaisovo dramatické dílo. Vytvořil v nich postavu slavného Figara, chlapíka, kterého nadal nejvýraznějšími vlastnostmi: břitkosti kurážného vtipu, vynálézavostí, jak vy…břednout z nejnemožnějších situací a schopností roztočit svět kolem sebe podle vlastní vůle. Zdaleka to však nejsou jen zábavné kome die o lásce s překážkami. Figaro mluví ostrým jazykem pařížského lidu, stojí proti šlechtici i měšťáku, odlišen od nich třídním postavením a mentalitou. Stojí v jedné řadě s Quijotem, Tartuffem, Švejkem a jinými, kteří vešli ze života do literatury a stali se majetkem všech. Lazebník Figaro vystupuje od svého stvoření v mnoha podobách: v Rossiniho opeře a ve verších Puškinových, u nás na příklad v díle Dykově i E.F. Buriana. Beaumarchais je jednou z ústředních postav Feuchtwangerova románu "Lišky na vinici". - V tomto vydání jsou po prvé do češtiny přeložené Beaumarchaisovy předmluvy k oběma hrám.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	331, [3]
Jazyk:	česky
Překladatel:	František Hrubín, Karel Kraus
Edice:	114. svazek ed. 114. svazek ed. Světová četba
Vydání:	Vyd. v SNKLHU 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	27. 12. 2024 9:10
Číslo položky:	1094081

O autorovi

Pierre Augustin Caron de Beaumarchais

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais byl francouzský dramatik proslulý svými třemi hrami o Figarovi. Za svého života byl také hodinářem, vynálezcem, hudebníkem, politikem, tajným agentem, nakladatelem, obchodníkem se zbraněmi a v neposlední řadě i revolucionářem ve dvou revolucích . Pierre-Augustin Caron se narodil v neurozené rodině pařížského hodináře jako jediný syn mezi pěti dcerami. Rodina jeho otce byla obstojně zámožná, a tak Pierrovo dětství proběhlo šťastně a bezstarostně. Ve třinácti letech byl vzat do učení, aby mohl pokračovat v otcově podniku. Pierre v učení dobře prospíval, někdy mezi léty 1751–1753 dokonce vylepšil hodinový strojek co do přesnosti určování času. O tento vynález se rozhořel spor s dalším hodinářem M. Lepautem, královským hodinářem, který si vynález nárokoval, a spor byl přednesen až před Akademii a rozřešen ve prospěch mladého Carona. Tato aféra z něj udělala svým způsobem celebritu jak mezi pařížskými měšťany, tak u dvora. Král si ho dal předvést a získal i skvělé zakázky, např. vytvořil hodinky připevněné na prsten pro Madame de Pompadour. Caron se při první příležitosti zbavil své živnosti a zařídil si u dvora sinekuru – stal se v roce 1756 jako výborný flétnista a harfeník učitelem hry na harfu dcer Ludvíka XV. K tomuto postu mu pomohla Marie-Madeleine, žena nižšího královského úředníka Francqueta . O rok později její manžel zemřel a vdova se brzy nato – 22. listopadu 1756 – provdala znovu – za Pierre-Augustina Carona. Caron tak získal podstatné jmění a podle vyženěných pozemků le Bois Marchais začal po brzké manželčině smrti užívat jméno Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais. V letech 1759–1760 se spřátelil s M. Pâris-Duverneym, stárnoucím podnikatelem a bankéřem a pod jeho vedením se pustil do spekulací. S Pâris-Duverneyho pomocí získal roku 1760 úřad královského sekretáře. V roce 1763 si zakoupil další úřad a stal se tak ve...

Více od autora