Stanislav Kostka Neumann
Láska : lyrické intermezzo 1925-1932

1957 | Nakladatelství Československý spisovatel

Lyrické intermezzo 1925-1932.
Kniha milostné lyriky, doplněná výběrem z pozůstalosti.
K vydání připravila L. Špačková.
Předmluvu napsala Marie Pujmanová.

"Svět mění se, jen stará píseň srdce /vždy znova prýští touhou milostnou" zpívá Neumann ve své překrásné knize milostné lyriky "Láska".
Je to milos…tný deník osobního rázu, a přece má obecný dosah. Všichni milující pak, kteří budou číst tato malá lyrická dramata, v nich poznají něco ze sebe. Lyrické intermezzo 1925-1932.
Kniha milostné lyriky, doplněná výběrem z pozůstalosti.
K vydání připravila L. Špačková.
Předmluvu napsala Marie Pujmanová.

"Svět mění se, jen stará píseň… srdce /vždy znova prýští touhou milostnou" zpívá Neumann ve své překrásné knize milostné lyriky "Láska".
Je to milostný deník osobního rázu, a přece má obecný dosah. Všichni milující pak, kteří budou číst tato malá lyrická dramata, v nich poznají něco ze sebe.

Stav

Velmi dobrý

zašlá obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, zašlá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	225
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Karel Svolinský
Vydání:	Vydání 3., v Československém spisovateli 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 6. 2024 13:31
Číslo položky:	870751

O autorovi

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora