Danilo Dolci
Kto hrá sám

Danilo Dolci

Danilo Dolci byl italský sociální aktivista, sociolog, populární pedagog a básník. Proslavil se tím, že bojoval proti chudobě, sociálnímu vyloučení a mafii na Sicílii. Je považován za jednoho z protagonistů hnutí pokojného protestu v Itálii. V 60. a 70. letech 20. století Dolci publikoval několik knih 1955 a „Odpad“ 1960), které ohromily vnější svět svou emocionální silou a detailem, s nímž vykreslil zoufalé podmínky sicilského venkova a moc zdejší mafie. Stal se jakýmsi kultovním hrdinou ve Spojených státech a severní Evropě. Zbožňovali ho zejména idealističtí mladíci a zakládali podpůrné výbory, aby získali finanční prostředky na jeho projekty. V roce 1958 mu byla udělena sovětská Leninova cena míru, přestože byl výslovně nekomunista. Dvakrát byl Výborem služby amerických přátel nominován na Nobelovu cenu za mír. Mezi těmi, kteří veřejně vyjádřili podporu jeho úsilí, byli Carlo Levi, Erich Fromm, Bertrand Russell, Jean Piaget, Aldous Huxley, Jean-Paul Sartre a Ernst Bloch. Na Sicílii obhajoval mnoho jeho podnětů Leonardo Sciascia. Ve Spojených státech byl jeho proto-křesťanský idealismus absurdně zaměňován s komunistickým přesvědčením. Také byl příjemcem indické ceny roku 1989, která byla založena průmyslníkem Jamnalalem Bajajem. Danilo Dolci se narodil ve městě Sežana . Jeho otec byl agnostický sicilský železniční úředník, zatímco jeho matka, Meli Kokelj, byla hluboce věřící prostá katolička slovinského původu. Vyrostl v Mussoliniho fašistickém státě. Jako teenager viděl Itálii vstoupit do druhé světové války. Znepokojoval svou rodinu tím, že strhal všechny fašistické válečné plakáty, na které narazil. Pokusil se uprchnout před úřady, které ho podezřívaly ze strhávání plakátů, ale byl chycen při pokusu dostat se do Říma a na krátkou dobu skončil ve vězení. V roce 1950, ve věku dvaceti pěti let,...