Pavol Országh Hviezdoslav
Krvavé sonety

1952 | Nakladatelství Matica slovenská

Dielo Krvavé sonety od P.O. Hviezdoslava je lyrickou skladbou z obdobia slovenského literárneho realizmu. Taktiež je to jedno z prvých protivojnových diel v slovenskej ale aj svetovej literatúre, napísané už v roku 1914 . Hviezdoslav odsudzuje nezmyselnosť vojny a zabíjania, zdôrazňuje právo všetkých ľudí na pokojný ži…vot a slobodu. Vojnové udalosti niesol Hviezdoslav veľmi ťažko, hoci nebol priamym účastníkom vojny - videl utrpenie ľudí, kruté zabíjanie, ničenie tovární, kultúrnych pamiatok, a preto nemohol mlčať.
Dielo tvorí 32 sonetov. Dielo Krvavé sonety od P.O. Hviezdoslava je lyrickou skladbou z obdobia slovenského literárneho realizmu. Taktiež je to jedno z prvých protivojnových diel v slovenskej ale aj svetovej literatúre, napí…sané už v roku 1914 . Hviezdoslav odsudzuje nezmyselnosť vojny a zabíjania, zdôrazňuje právo všetkých ľudí na pokojný život a slobodu. Vojnové udalosti niesol Hviezdoslav veľmi ťažko, hoci nebol priamym účastníkom vojny - videl utrpenie ľudí, kruté zabíjanie, ničenie tovární, kultúrnych pamiatok, a preto nemohol mlčať.
Dielo tvorí 32 sonetov.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	101
Jazyk:	slovensky
Edice:	6. svazek ed. 6. svazek ed. Hviezdoslavova knižnica
Vydání:	Vydanie prvé
Vydáno v:	Martin
Vystaveno:	18. 4. 2026 16:26
Číslo položky:	1708522

O autorovi

Pavol Országh Hviezdoslav

Pavol Országh Hviezdoslav byl slovenský básník, spisovatel-prozaik, dramatik a překladatel, jedna z vedoucích osobností slovenské literatury a slovenské kultury vůbec. Narodil se na Oravě na severním Slovensku jako třetí dítě chudého zemana. Základní vzdělání nabyl ve svém rodišti, v Jasenové a v Leštinách. Jako žák měl velmi dobré studijní výsledky a v roce 1862 se dostal na gymnázium v maďarském Miškovci. Zde bydlel u svého strýčka – krejčovského mistra. Na prázdniny nejezdil domů, ale zůstával v Miškovci, kde prostudoval celou strýčkovu knihovnu. Tak si oblíbil poezii a díla maďarských básníků. Po strýčkově smrti v roce 1865 se vrátil domů na Slovensko a nastoupil na evangelické gymnázium v Kežmarku. Po ukončení gymnaziálních studií se přestěhoval do Prešova, kde studoval na Právnické akademii. V době studií pracoval jako editor studentského almanachu Napred. Studium ukončil v roce 1872 a začal působit jako advokátní koncipient ve slovenských městech Dolný Kubín, Martin nebo Senica. V roce 1875 v Budapešti složil advokátské zkoušky a otevřel si v Námestově samostatnou advokátní praxi. Všechna svá tvůrčí léta tak prožil na Oravě, kde působil také jako člen soudu nebo vedoucí filiálky Tatrabanky. V roce 1876 odjel do Dolného Kubína, kde se stal přísedícím soudcem, v květnu se oženil s Ilonou Novákovou, dcerou místního evangelického seniora. Jejich manželství bylo bezdětné, ale když v roce 1887 zemřela jeho matka, v roce 1888 jeho otec a o rok později i jeho bratr Mikuláš, rozhodl se s manželkou, že adoptují obě Mikulášovy děti, synovce Jaroslava a neteř Sidónii. V květnu roku 1918 vedl slovenskou delegaci na oslavách 50. výročí vzniku Národního divadla v Praze. Do svého projevu vložil náznak možného blízkého spolužití Slováků a Čechů. Proto koncem téhož roku nadšeně ...

Více od autora