Václav Hájek, Václav Hájek z Libočan
Kronika česká : výbor historického čtení

1981 | Nakladatelství Odeon

Hájkova Kronika česká, poprvé vydaná v roce 1543, patřila až do 19. století k nejčtenějším a nejoblíbenějším česky psaným knihám, i přes tvrdou kritiku, které ji podrobil v druhé polovině 18. století historik Gelasius Dobner. Hlavně v 19. století Kronika poskytla látku mnoha novodobým českým autorům i výtvarným umělcům…. Většina starých českých pověstí žije dodnes v obecném povědomí právě v podobě, kterou jim vtiskl Hájek. Dobner, Dobrovský a další Hájkovi vytýkali především volné nakládání s prameny a smyšlenky v částech o nejstarším období českých dějin. Postoj dnešních historiků k Hájkovi je příznivější, oceňují především pramennou hodnotu pro období blízké autorovu životu. Největší předností Kroniky české je však autorův mimořádný vypravěčský dar, který založil vztah k české historii u mnoha generací čtenářů. Práce Jana Linky je nejúplnější edicí Hájkovy kroniky . Hájkova Kronika česká, poprvé vydaná v roce 1543, patřila až do 19. století k nejčtenějším a nejoblíbenějším česky psaným knihám, i přes tvrdou kritiku, které ji podrobil v druhé polovině 18. století …historik Gelasius Dobner. Hlavně v 19. století Kronika poskytla látku mnoha novodobým českým autorům i výtvarným umělcům. Většina starých českých pověstí žije dodnes v obecném povědomí právě v podobě, kterou jim vtiskl Hájek. Dobner, Dobrovský a další Hájkovi vytýkali především volné nakládání s prameny a smyšlenky v částech o nejstarším období českých dějin. Postoj dnešních historiků k Hájkovi je příznivější, oceňují především pramennou hodnotu pro období blízké autorovu životu. Největší předností Kroniky české je však autorův mimořádný vypravěčský dar, který založil vztah k české historii u mnoha generací čtenářů. Práce Jana Linky je nejúplnější edicí Hájkovy kroniky .

Stav

Mírně opotřebená

Je cítit po vlhkosti

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, Je cítit po vlhkosti
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	736
Jazyk:	česky
Edice:	91. svazek ed. 91. svazek ed. Živá díla minulosti
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 9. 2024 10:28
Číslo položky:	964461

O autorech

Václav Hájek

Václav Hájek byl český a československý novinář, politik Komunistické strany Československa, dlouholetý vedoucí tajemník KV KSČ pro Středočeský kraj, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. V letech 1961-1967 byl zástupcem hlavního redaktora Rudého práva, v letech 1967-1968 šéfredaktorem stranické revue Nová mysl. Od roku 1985 působil jako předseda Ústředního výboru českého Svazu protifašistických bojovníků. V roce 1962 a 1970 získal Řád práce, roku 1973 Řád Vítězného února a roku 1980 Řád republiky. V letech 1971-1985 zastával post vedoucího tajemníka Krajského výboru KSČ pro Středočeský kraj. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. V období listopad 1968 - květen 1971 byl členem a předsedou Byra pro kontrolní a revizní práci v českých zemích. XIV. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XV. sjezd KSČ a XVI. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. Po delší dobu zasedal v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1971 zasedl do české části Sněmovny národů . Mandát obhájil ve volbách roku 1976 a volbách roku 1981 . Ve volbách roku 1986 byl zvolen do České národní rady. Po sametové revoluci se v lednu 1990 vzdal mandátu v rámci procesu kooptace do ČNR.

Více od autora

Václav Hájek z Libočan

Václav Hájek z Libočan byl český kronikář, spisovatel a nejprve utrakvistický, od roku 1521 katolický kněz. Pocházel z drobné české šlechty z Libočan u Žatce, od roku 1520 byl farářem v Kostelci u Budyně nad Ohří, o rok později kaplanem ve Zlonicích. Šlechtici v té době pokládali faráře za své sluhy, s čímž se Hájek nechtěl smířit a vedl s nimi neustálé spory. Od roku 1524 byl současně farářem v Rožmitále a oblíbeným kazatelem kostela svatého Tomáše na Malé Straně v Praze, od roku 1527 děkanem na Karlštejně. Dostal se opět do sporů s karlštejnským purkrabím Bechyněm z Lažan, protože se zastal služek, které jeho paní týrala. Roku 1533 byl jmenován správcem kapituly na Vyšehradě, ale brzy musel toto místo opustit a stal se farářem na Tetíně. Na Tetíně patrně začal pracovat na své kronice, pro kterou si sám vypisoval údaje už na Karlštejně a později pro něho pracovali i písaři Zemských desk. Roku 1539 byla kronika sepsána a Hájek na ni dostal královské privilegium, obě konsistoře i pražská obec, u nichž byl Hájek špatně zapsán, si ji ale vyžádaly k censuře. Po mnoha průtazích a sporech nakonec knihu vytiskl u Jana Severina ml. a roku 1541 v tisícovém nákladu vydal. Vzápětí na to vydal svůj podrobný popis požáru Pražského hradu a překlad „Zlaté Bible“ Antonia de Rampegolis. Kronika mu sice přinesla velký úspěch a univerzitní mistr Matouš Collinus z Chotěřiny ji oslavil latinskými verši, Hájek však zůstal bez příjmu a silně zadlužen. Roku 1543 si dokonce se dvěma pražskými kanovníky vyprosil královské privilegium na hledání pokladů. Od roku 1544 byl proboštem a o rok později také děkanem kapituly ve Staré Boleslavi a roku 1545 byl uvězněn, protože se prý zastal kapitulní poddané, kterou pan Krajíř z Krajku zatkl pro čarodějnictví. Roku 1549 se kapitulních hodností v Boleslavi vzdal. Hájek zemřel v klášteře dominikánek u svaté Anny na Starém městě. Hájkova „Kronika česká“, kterou psal několik let, zahrnuje české dějiny od příc...

Více od autora