Zdenko Feyfar, Miroslav Štěpán
Krkonoše : [fot. publ.]

1961 | Nakladatelství Orbis

Kniha obsahuje 107 černobílých a 48 barevných reprodukcí. Kniha obsahuje 107 černobílých a 48 barevných reprodukcí.

Stav

Dobrý

natrhnutá obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	[183]
Jazyk:	česky
Edice:	Naše vlast, Má vlast
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	31. 8. 2023 10:58
Číslo položky:	627224

O autorech

Zdenko Feyfar

Zdenko Feyfar, křtěný Zdenko Jaroslav Mořic byl český fotograf. Narodil se v rodině lékaře a amatérského fotografa MUDr. Jaroslava Feyfara v Jilemnici v Podkrkonoší. Po absolvování jilemnického gymnázia v roce 1933 odešel studovat na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 pracoval krátce jako úředník v bance. V letech 1940–1943 vystudoval obor fotografie na Státní grafické škole v Praze, kam jej přivedl a kde ho učil Jaromír Funke. K jeho profesorům patřil také Josef Ehm a Rudolf Skopec. Po ukončení studia pracoval do konce války jako filmový fotograf v barrandovských ateliérech. V roce 1945 se vrátil na Státní grafickou školu jako profesor. Vyučoval tam do roku 1951. V roce 1949 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes, v 1950 členem Svazu československých výtvarných umělců a roku 1958 členem skupiny průmyslových výtvarníků Umělecké besedy. Hlavními motivy fotografií Zdenko Feyfara jsou Krkonoše a Praha. Fotografie Prahy někdy zhotovoval v neobvyklém úzkém formátu na výšku v protikladu k horizontálně komponovaným krajinám. Feyfarovy Kachničky u Mánesa přiměly Ludvíka Součka v roce 1956 k napsání dlouhého článku do Československé fotografie a staly se ve své době symbolem přerodu české fotografie. Zdenko Feyfar fotografoval rovněž portréty, květiny, Šumavu, krajinu východních a středních Čech a na zahraničních cestách . Fotografie Zdenko Feyfara jsou zastoupeny ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Moravské galerie v Brně, sbírce Svazu českých fotografů a Krkonošském muzeu v Jilemnici.

Více od autora

Miroslav Štěpán

Miroslav Štěpán byl český a československý politik Komunistické strany Československa, vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze a poslanec České národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Během sametové revoluce byl jedním ze symbolů normalizačního režimu. Po roce 1989 byl generálním tajemníkem ultralevicové Strany československých komunistů. Původním povoláním byl zemědělský inženýr. Za normalizace v letech 1974 až 1977 působil jako tajemník Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze. Od roku 1977 do roku 1986 vykonával funkci předsedy prorežimní organizace s názvem Mezinárodní svaz studentstva. Od roku 1986 pracoval jako tajemník a od dubna 1988 coby vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze. Působil též jako náčelník pražských Lidových milicí. Dne 9. dubna 1988 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V období duben–říjen 1988 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ a od října 1988 do listopadu 1989 členem předsednictva ÚV KSČ. Ve volbách roku 1976 byl zvolen do České národní rady. Zasedal pak v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1981 usedl za KSČ do Sněmovny lidu . Mandát získal i ve volbách roku 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci. Ve funkci vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze se profiloval jako dynamický, reformně orientovaný politik ovlivněný sovětskou perestrojkou, zároveň byl zastáncem ostrého kurzu proti politické opozici. Jsou mu připisována rozhodnutí, která vedla k brutálnímu potlačování občanských demonstrací v roce 1988 až 1989, včetně posledního ze dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. Pro českou veřejnost se stal symbolem násilnického způsobu vlády KSČ před listopadem 1989....

Více od autora