Karel Havlíček Borovský
Král Lávra

1940 | Nakladatelství Vladimír Pour

Klasická parafráze pohádky cizího původu o králi Midasovi s oslíma ušima, obsahující narážky na dobovou situaci, tupost, omezenost, zlobu panovníka. Báseň si nese formu parodie historií o hodných panovnících a jejich často nelítostných činech. Vystupují tu postavy: král, holič Kukulín a čeští muzikanti, představující p…asivitu podd aných. Klasická parafráze pohádky cizího původu o králi Midasovi s oslíma ušima, obsahující narážky na dobovou situaci, tupost, omezenost, zlobu panovníka. Báseň si nese formu parodie historií o hodných pano…vnících a jejich často nelítostných činech. Vystupují tu postavy: král, holič Kukulín a čeští muzikanti, představující pasivitu podd aných.

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	volné listy v obálce
Počet stran:	32
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Vlastimil Rada
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. Národní poklad
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 6. 2026 16:45
Číslo položky:	1781963

O autorovi

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček , byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození . Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost . V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Če...

Více od autora