Olga Scheinpflugová, František Muzika
Kouzelná obálka

1936 | Nakladatelství František Borový

V civilních i lyričtějších verších zachycuje básnířka moderní svět: jeho lesk i bídu žebráků, vztah k otci a Bohu, ale také touhu po rozletu. V civilních i lyričtějších verších zachycuje básnířka moderní svět: jeho lesk i bídu žebráků, vztah k otci a Bohu, ale také touhu po rozletu.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Poznámka:	obálka František Muzika (anonymně)
Vazba:	volná brož
Počet stran:	72
Jazyk:	česky
Edice:	17. svazek ed. 17. svazek ed. České básně
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 1. 2024 16:7
Číslo položky:	736239

O autorech

Olga Scheinpflugová

Olga Scheinpflugová byla česká herečka, spisovatelka, básnířka a dramatička, manželka Karla Čapka. Narodila se v rodině spisovatele Karla Scheinpfluga a matky Boženy, rozené Fričové . Jejími sourozenci byli Karel Scheinpflug a Božena Scheinpflugová . Po více než roce vdovství se otec oženil s Miladou Krinerovou . Od roku 1918 studovala herectví u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla. V roce 1920 byla angažována do Švandova divadla. V letech 1922–1928 byla členkou Městského divadla na Král. Vinohradech. Ve filmu se poprvé objevila v roce 1922, v němém filmu Zlatý klíček podle scénáře Karla Čapka. Od ledna 1929 přešla z Divadla na Vinohradech do Národního divadla. S Karlem Čapkem se Olga Scheinpflugová osobně seznámila v roce 1920, kdy podle jejího vyprávění na ni počkal před Švandovým divadlem, ve kterém hrála. Obě rodiny zpočátku vztahu nepřály. Dne 26. srpna 1935 se na vinohradské radnici za Karla Čapka provdala, své umělecké příjmení Scheinpflugová si však ponechala. Se svým manželem žila v jeho polovině dvojdomu bratří Čapků, který si Josef a Karel Čapkovi postavili v dnešní Praze 10 a ve vile na Strži u Dobříše. Během společného života procestovali řadu evropských zemí a žila s ním až do jeho smrti v prosinci 1938. V období Protektorátu Čechy a Morava sice pracovala dále jako herečka, byla však opakovaně vyslýchána gestapem a ve svém domě musela strpět prohlídky. Ve svých vzpomínkách zejména uvádí, že byla podezřelá z uchovávání dopisu Edvarda Beneše z exilu Karlu Čapkovi. V listopadu 1940 odešla na nátlak ze souboru Národního divadla, v její roli ji nahradila Lída Baarová. Protižidovský a pronacistický Arijský boj ji v roce 1941 napadl i pro její pohostinská vystoupení se slovy „...Nechtěla byste toho je...

Více od autora

František Muzika

František Muzika byl český malíř, ilustrátor, typograf a scénograf. V letech 1918–1924 studoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Jakuba Obrovského, Karla Krattnera a Jana Štursy. Poté odjel do Paříže, kde v letech 1924–1925 pokračoval ve studiích na Académie des beaux-arts. V letech 1945–1970 působil jako profesor na VŠUP v Praze ve Speciálním ateliéru užité grafiky ke knižní úpravě a plakátu. V roce 1921 vstoupil do Devětsilu, ale hned následující rok přešel do SVU Mánes. Dále byl členem Nové skupiny. Od roku 1927 spolupracoval s Otakarem Štorch-Marienem a stal se uměleckým ředitelem nakladatelství Aventinum a redaktorem časopisu Musaion. Později pracoval pro nakladatelství Melantrich a František Borový. Byl též významným scénografem, navrhl přes 100 výprav, z toho v letech 1927–1947 provedl 43 výprav pro Národní divadlo v Praze. Vedle rozsáhlé malířské činnosti se věnoval volné, užité a drobné grafice, ilustraci, typografii, karikatuře, výtvarné kritice a scénografii. Byl těsně svázán s meziválečnými avantgardními proudy a ve svých úpravách uplatňoval výrazový repertoár „nové typografie“, přesto má jeho typografická tvorba spíše klasicistní charakter. Muzikovou nejvýznamnější teoretickou prací je dvousvazkové monumentální dílo Krásné písmo ve vývoji latinky , které bylo vydáno i v německém překladu . Jaroslav Seifert, se loučí a vzpomíná na svého celoživotního přítele těmito slovy: Muzikovy obrazy a kresby jsou zastoupeny v mnoha českých a mezinárodních galeriích, včetně Centre Pompidou, Paříž. V Československu začal vystavovat v r. 1922. Článek o historii Pražského jara. Obrázky - logo od F. Muziky zdobi průčelí Rudolfina a Obecního domu.

Více od autora