Antonio Rosmini-Serbati
Komunismus a socialismus - esej z roku 1847 přednesená v Akademii obrozenců v Osimu

Antonio Rosmini-Serbati

Blahoslavený Antonio Rosmini Serbati byl italský římskokatolický kněz, filosof, teolog a politik. Byl beatifikován v roce 2007. Narodil se roku 1797 v severoitalském městě Rovereto. V roce 1821 přijal kněžské svěcení a o rok později zakončil svoje teologická studia doktorátem. Pobýval v Miláně, tehdy rakouské části Itálie. Již roku 1830 vydal své první dílo, čtyřsvazkovou „Novou esej o původu idejí“, kterým si získal určitý věhlas. Rosmini v Miláně také spoluzaložil roku 1828 novou řeholní komunitu Istituto della Caritá . Roku 1835 museli rosminiani - vedle kulturních a náboženských záměrů mělo hnutí díky svému zakladateli i národně osvobozenecké - opustit území spravované rakouskými úřady a usadili se v Piemontu. V roce 1836 se za svými bratry dostal i Rosmini. V třicátých letech se věnoval celé řadě etických a antropologických studií. Napsal například “Srovnávací a kritické dějiny systémů mravního principu”. Na počátku čtyřicátých let shrnul své myšlenky do díla „Filozofický systém“. Roku 1847 napsal esej „Komunismus a socialismus“, v kterém došel k závěru, že tyto systémy jsou vnitřně rozporné a musí nutně skončit hrubou despocií: „Naši reformátoři chtějí z lidí udělat pouhá tažná zvířata, místo aby je povznášeli..." Nastínil zde také zásady tzv. křesťanského liberalismu. V předvečer revolučního roku 1848 vyšla Rosminiho studie "Ústava podle společenské spravedlnosti", která měla jako dovětek "Přílohu o jednotě Itálie". Již od třicátých let se Rosmini jasně vyslovoval ve prospěch vzniku jednotné, ale federativní Itálie se společnou vládou a především ústavou. V roce 1848 se Rosminini angažoval neúspěšně i politicky, následně upadl v církevních kruzích do nemilosti. Tehdy vyšel snad jeho nejznámější spis “O pěti ranách církve svaté”, který byl dán na index spolu "Ústavou podle společenské spravedlnosti". Byl různě špiněn a ostrakizován. Stáhl se do soukromý a věnoval se nadále...