Knihy
Válečná literatura
Válečná historie
Václav Šindelář
Kolektivní ochrana obyvatelstva za války

Václav Šindelář: Kolektivní ochrana obyvatelstva za války

Václav Šindelář, Zdeněk Procházka, Miroslav Pokorný, Vladimír Kříž, Jan Akerman, Jan Misař, Čestmír Rus, Stanislav Slezák, Vladislav Švadlenka
Kolektivní ochrana obyvatelstva za války

1962 | Nakladatelství Naše vojsko

Příručka informuje o některých konkrétních způsobech ochrany proti soudobým válečným prostředkům. Zabývá se stručnou charakteristikou zbraní hromadného ničení, formami a organizací kolektivní ochrany, úkryty, improvizovanými filtroventilačními zařízeními, povinnostmi občanů při obsazování úkrytů, zatemňováním a požární… ochranou. Příručka informuje o některých konkrétních způsobech ochrany proti soudobým válečným prostředkům. Zabývá se stručnou charakteristikou zbraní hromadného ničení, formami a organizací kolektivní ochrany,… úkryty, improvizovanými filtroventilačními zařízeními, povinnostmi občanů při obsazování úkrytů, zatemňováním a požární ochranou.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	115
Jazyk:	česky
Edice:	8. svazek ed. 8. svazek ed. Knižnice civilní obrany
Vydání:	I. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 3. 2024 10:53
Číslo položky:	784052

O autorech

Zdeněk Procházka

Zdeněk Procházka byl český fotbalista, československý reprezentant a účastník mistrovství světa roku 1954 ve Švýcarsku . Za československou reprezentaci odehrál 8 zápasů a v nich dal 1 gól. V československé lize vybojoval dvakrát mistrovský titul, a to se Spartakem Praha Sokolovo . Do Sparty přišel z Viktorie Žižkov, v níž hrál v letech 1946–1952 a po ukončení angažmá v letenském klubu se do ní zase vrátil a působil zde v letech 1961–1965. Celkem odehrál 188 ligových zápasů a v nich dal 17 gólů. Měl přezdívku "Frigo".

Více od autora

Václav Šindelář

Václav Šindelář byl český stavitel a mecenáš, zakladatel branické vilové čtvrti Dobeška. Narodil se v roce 1884 v Praze, v dnešní budově Jedličkova ústavu. V letech 1911–1914 byl hlavním stavbyvedoucím při stavbě sanatoria pražského sanatoria v Podolí, jehož investorem byl lékař Rudolf Jedlička a které navrhl architekt Rudolf Kříženecký. Při realizaci sanatoria získal své první zkušenosti z oboru stavebnictví. V roce 1914 byl rekrutován do oblasti města Kragujevac, kde se účastnil bojů první světové války. V prosinci 1914 byl zraněný a následně propuštěný z vojenské služby. Ještě v téže roce se stal členem stavebního spolku Dobeška. Členové spolku se zavázali, že si pro své realizace vždy najmou architekta, což bylo ve své době unikátní. Většina stavebníků tohoto družstva si vybrala projekční a stavební kancelář Václava Šindeláře a lokalitu Dobeška. Charakter této vilové čtvrti určil právě Václav Šindelář. V roce 1921 v neoklasicistním stylu navrhl budovu Branického divadla, jehož výstavba se financovala podobně jako Národní divadlo. Konaly se lidové sbírky, přijímaly dary, byly vystaveny úpisy a uzavíraly se půjčky. V letech 1924 až 1925 projektoval pro místní ochotníky Branické divadlo. První přestavení se zde konalo už 1. srpna 1925. V roce 1932 na své náklady postavil a upravil klubovnu v lesíku na Dobešce, kde se dodnes pořádají volejbalové turnaje. Zemřel 31. ledna 1951 na infarkt poté, co se vrátil z návštěvy mladšího bratra Antonína Šindeláře v plzeňské věznici na Borech, který byl odsouzen na 15 let v kauze Hospodářská rada, která byla součástí vykonstruovaného procesu s Miladou Horákovou.

Více od autora