Jurij Sergejevič Rytchèu
Když sněhy tají

1960 | Nakladatelství Svět sovětů

Dálná a nehostinná Čukotka je dějištěm příběhu. Jeho hrdinou je opuštěný chlapec Rintyn, vyrůstající v tvrdé práci na břehu laguny. Vytváří si představu o světě z vyprávění lovců, z krásných legend a pohádek. Nakonec se jako námořník dostává na moře, aby vlastníma očima poznal skutečný svět. Autor, rodem Čukča, je u ná…s znám svými povídkami. Dálná a nehostinná Čukotka je dějištěm příběhu. Jeho hrdinou je opuštěný chlapec Rintyn, vyrůstající v tvrdé práci na břehu laguny. Vytváří si představu o světě z vyprávění lovců, z krásných legend a …pohádek. Nakonec se jako námořník dostává na moře, aby vlastníma očima poznal skutečný svět. Autor, rodem Čukča, je u nás znám svými povídkami.

Stav

Velmi dobrý

mírně poškozená obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	205
Jazyk:	česky
Překladatel:	František Holešovský
Edice:	25. svazek ed. 25. svazek ed. Nová sovětská knihovna
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 11. 2023 15:48
Číslo položky:	684873

O autorovi

Jurij Sergejevič Rytchèu

Jurij Sergejevič Rytcheu byl ruský spisovatel čukčského původu. Pocházel z rodiny lovců, jeho dědeček byl šamanem. Dostal jméno Rytcheu, což v čukštině znamená „neznámý“; v dospělosti přijal ruské jméno a otčestvo od svého známého, příslušníka geologické expedice, což byla podmínka k udělení občanské legitimace. V mládí pracoval jako námořník a přístavní nosič, přispíval do časopisu Sovětská Čukotka. Roku 1949 odjel z Čukotky do Leningradu, kde vystudoval filozofickou fakultu tamní univerzity. Roku 1953 vydal v ruštině svoji první knihu, sbírku povídek Lidé z našeho pobřeží, a v roce 1954 byl přijat do Svazu sovětských spisovatelů. Jeho knihy byly přeloženy do řady jazyků a byly sovětským režimem prezentovány jako doklad péče státu o kulturu malých sibiřských národů. V roce 1967 Rytcheu vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. Za své dílo obdržel Státní cenu a Řád rudého praporu práce. Jezdil přednášet na Západ, díky znalosti angličtiny pracoval pro UNESCO. Časem začal své knihy psát v čukštině, v letech politického uvolnění se zabýval i do té doby tabuizovaným tématem původní čukotské spirituality. Přeložil do čukštiny román Tichona Sjomuškina Na Čukotce svítá, později překládal také Puškina nebo Tolstého. Je autorem libreta k suitě Eduarda Artěmjeva Teplo Země a scénáře filmu Kdo jde stopou rosomáka, který natočil roku 1978 režisér Georgij Kropačjov. Zemřel v roce 2008 v Petrohradu na mnohočetný myelom.

Více od autora