Hugo Riemann
Katechismus dějin hudby : Dějiny forem hudebních - Díl 2

Hugo Riemann

Karl Wilhelm Julius Hugo Riemann –10. července 1919, Lipsko) byl německý hudební teoretik, historik, pedagog, lexikograf a skladatel. Jeho zřejmě nejznámější dílo, Riemann Musiklexikon , je dodnes uznávanou standardní prací hudební teorie a hudebních dějin. Riemann získal teoretické vzdělání u Frankenbergeru, studoval klavírní hru u Barthela a Ratzenbergera, studoval právo a konečně také filosofii a historii v Berlíně a Tübingenu. Poté, co prošel boji prusko-francouzské války, rozhodl se zasvětit svůj život hudbě. Studoval na konzervatoři v Lipsku. Poté odešel na několik let do Bielefeldu jako učitel a dirigent, ale v roce 1878 se vrátil na universitu do Lipska jako Privatdozent. Jelikož se Riemannovi vytoužený vstup na konzervatoř nezdařil, odešel v roce 1880 do Brombergu a v letech 1881–90 vyučoval hře na klavír a teorii na hamburské konzervatoři. Po krátké době na sondershausenské konzervatoři získal místo na konzervatoři ve Wiesbadenu , ale nakonec se roku 1895 vrátil zpět na lipskou univerzitu jako vyučující. V roce 1901 byl jmenován profesorem. Vedle své práce učitele, lektora a skladatele výukových skladeb, si Riemann získal světové uznání také za hudební literaturu. Mezi nejznámější práce patří jeho Musik-Lexikon , kompletní slovník hudby a hudebníků, Handbuch der Harmonielehre, práce o studiu hudební harmonie a Lehrbuch des Contrapunkts, podobná práce o kontrapunktu. Jeden z jeho vynálezů, tzv. Tonnetz , je předchůdcem moderní představy tónového systému, a stal se zároveň základním analytickým nástrojem současné neo-Riemannovské teorie.